Archiv kategorie Smírčí kříže

Podzimní pouť do „kostela duchů“ v Lukové

O postavách „duchů“ v kostele sv. Jiří v Lukové na Manětínsku se píše už od roku 2012, kdy si zchátralý svatostánek vybral student Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni Jakub Hadrava, aby zde realizoval projekt své bakalářské práce. Jako předlohu použil řadu skutečných lidí, které naaranžoval do potřebných pozic, obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou, kterou pak nechal vytvrdnout. Vytvořil tak uvnitř zpustlého svatostánku dvaatřicet sádrových soch, postávajících či sedících v lavicích, jako tu druhdy ve zbožném rozjímání postávali či posedávali lidé (čti sudetští Němci), kteří se sem do kostela celá staletí chodili modlit. Kostel, tou dobou těsně před spadnutím, se rázem stal vyhledávanou atrakcí; za pět let od roku 2013 do konce roku 2017 ho navštívilo skoro 13 tisíc lidí, kteří na dobrovolném vstupném přispěli na jeho opravu částkou více než půl milionu korun. První listopadovou sobotu jsme se k nim připojili i my.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Babí léto s Britou – 5
Výprava za ztracenými Židy v Lomničce

Ani konec října nepřinesl zásadní změnu počasí k horšímu, a tak jsme si naší oslavu babího léta s Britou užívali naplno i v prvních dnech listopadu. A protože už jsme všechny naplánované cíle u nás na Sokolovsku navštívili (viz předchozí příspěvky), vydali jsme se hledat stopy ztracených civilizací do nepříliš probádaných končin chebského okresu. Nakreslili jsme si na mapě okruh z Velkého Luhu přes Luby a Vackov do Lomničky, kde byl hlavní cíl dne, a pak zase zpátky do Velkého Luhu. S plánovanými odbočkami k památkám by to dalo skoro dvacet kilometrů, a proto jsme kratší polovinu cesty jeli vlakem.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Jízdárna, rozhledna, ruiny kláštera a čtyři kříže,
to všechno se dá vidět na výletě do Tachova

Někomu se to možná líbilo, ty nekonečně dlouhé týdny veder a sucha, které nás sužovaly celé prázdniny, já ale spolu s Antonínem Důrou soudím, že „tento způsob léta zdá se mi být trochu nešťastným“. Kolik dní jsem proseděl doma v obavách, aby se mnou ty třiatřicítky, pětatřicítky a jednou i osmatřicítka nešlehly, raději nepočítám. Odvahu vydat se na celodenní výlet jsem našel až poté, co ten hnusný klimatický experiment skončil, a ve čtvrtek 13. září jsme s Maruškou a Britou vyrazili do Tachova. Domů jsme se vraceli v dobré náladě se čtyřmi novými úlovky.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Cesta na sever – osmnáct křížů za jden den!

Osmnáct zářezů na pažbě během jediného dne, to se mi za deset roků, co se bavím hledáním kamenných křížů, ještě nepovedlo! Stačil přitom na to jeden jediný výjezd. Na sever, do kraje krutě postiženého brutální povrchovou těžbou uhlí. Do kraje, ze kterého kvůli tomu velkoplošnému drancování krajiny zmizela během druhé poloviny minulého století většina obcí včetně slušně velkých měst. Těch pár desítek smírčích křížů, které se z nich podařilo zachránit, bylo s dalšími drobnými kamennými památkami převezeno do zbylých obcí na okraji hnědouhelné pánve. Z jistě oprávněné obavy před zloději či vandaly jsou tam soustředěny do malých lapidárií tak, aby byly pěkně na očích. Navštívili jsme takových obcí s Britou sedm a většinou stačilo zastavit na návsi či náměstí a rozhlédnout se kolem sebe.

Zobrazit další »

1 komentář

Krušnohorská pouť do Kalku a Nové Vsi

Jsou místa, kam se člověk vrací rád, protože se mu tam líbí, a jsou místa, kam se člověk vrací hlavně proto, aby si splnil to, co mu napoprvé nevyšlo. Právě takový motiv měla moje cesta do Kalku, kde jsme v listopadu 2010 marně hledali torzo smírčího kříže s vyrytým motivem meče. Měl být uložený (alespoň podle katalogu Kamenné kříže Čech a Moravy) v domě čp. 34, tam jsme se také ptali, ale o nějakém kříži tam nikdo nikdy nic neslyšel. Koukali tam tehdy na nás s neskrývaným podezřením jako na darebáky, kteří si tipují místa k vykradení, raději jsme mazali rychle pryč. Přesnou adresu jsem dostal až po téměř osmi letech, a tak jsem jel najisto, a abych se netrmácel hnedle sto kilometrů kvůli jedinému křížku, vzal jsem to přes Kojetín a Novou Ves a připsal si tři nové zářezy na pažbě.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Křížová cesta z Lokte na Blata a zpátky,
den třetí: Z Blat přes Příbohy domů do Lokte

Jedna z mála výhod věku 70+ spočívá v tom, že člověk už toho nevypije tolik, jako za mlada, a tak jsem se i po poněkud bujarém Předkremačním sletu probudil bez kocoviny. Mohl jsem si tak vychutnat opulentní snídani, kterou nám laskavá paní Čapková servírovala s téměř mateřskou péčí, a s čistou hlavou se vydat na cestu k domovu. Nebyla moc přímá, místo na západ rovnou na Příbohy jsme napřed zamířili na jih za kamennými památkami Jičínska. Zobrazit další »

Žádné komentáře