Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Rubrika: Smírčí kříže Strana 5 z 21

Jeli jsme s Britou pro zelí do Plzně,
vrátili se bohatší o tři kříže

 33 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

Každý rok je na mně, abych obstaral zelí na nakládání, letos jsem to vyřešil tak, že jsem požádal přítele Václava, aby mi v Křimicích koupil zelí už nastrouhané, že si pro ně přijedu do Plzně. Zabil jsem tak jednou ranou hned tři mouchy: nemusel jsem se v sokolovském Kauflandu strkat u palet s pytli zelných hlávek, navštívil jsem v Plzni svého nejmilejšího přítele a cestou zpátky jsem si připsal tři nové (tedy pro mě nové) smírčí kříže. Mohly být i čtyři, jenže cestou k tomu čtvrtému začalo z doposud prosluněné oblohy šíleně pršet, takže jsme z lesa zbaběle utekli do auta a kříž oželeli.

Dobře strávený den ve Stříbře

 29 zhlédnutí celkem

Při zvažování, kam vyrazit na první podzimní „lov smírčích křížů“, hrály tentokrát hlavní roli jízdní řády. Vzhledem k absolutní neschopnosti naší slavné policie, která ani po pěti měsících nedokázala uzavřít vyšetřování dopravní nehody, jejíž obětí se stal náš SWIFT, totiž musíme spoléhat na vlaky. Ke cti našeho „Národního dopravce“ ovšem nutno říct, že nás tenhle dopravní prostředek zatím vždy dokázal dopravit na místo určení včas, v pohodě a po zavedení „Babišových“ slev i levně. Tentokrát vyhrálo Stříbro; ze Sokolova je to po kolejích 102 km, doba jízdy (i s přestupem v Chebu) hodina a 35 minut a jízdné tam a zpátky dělalo neuvěřitelných 122 korun, z toho rovných 50 stála jízdenka pro pejska. Volba Stříbra se ukázala dobrou i jinak, užili jsme si pěkného města a do mojí galerie kamenných křížů přibylo dalších pět pěkných kousků. Stříbro bylo holt zlaté…

Tucet křížů kolem města Vohenstrauss

 36 zhlédnutí celkem

Povzbuzeni výsledkem naší cesty do Bavor na začátku prázdnin, kdy jsme v okolí města Weidenu „nasbírali“ deset kamenných křížů, vydali jsme se s Britou dva týdny nato do oblasti Hornofalckého lesa opět. Tentokrát jsme se pohybovali v okolí města Vohenstrauss a kamenů nám do sbírky přibyl rovný tucet.

Letní den v Hornofalckém lese

 21 zhlédnutí celkem

Vlna veder, která nás sužovala od půlky června, začátkem července poněkud opadla, a tak jsme si s Britou vyrazili na cestu do zahraničí. Nijak daleko, namířeno jsme měli do kraje, kterému tam říkají Oberpfälzer Wald, což je česky Hornofalcký les, ale ještě jsem neslyšel, že by tomu tak někdo říkal u nás. Češi v téhle oblasti většinou znají jen Weiden, kam jezdí za nákupy nebo do vyhlášeného akvaparku, okolní kraj, jehož správním centrem je město s krkolomným názvem Neustadt an der Waldnaab, je nejspíš moc nezajímá. Pro nás, kterým učarovaly kamenné kříže, je to ovšem země zaslíbená! Vždyť jen v oblasti ohraničené dálnicemi A93, A6 a hranicemi zemského okresu Neustadt, tedy v trojúhelníku o straně zhruba 30 kilometrů, evidují naši bavorští kolegové ve zhruba čtyřech desítkách lokalit víc než půl sta křížů. My jsme jich tady během pár hodin „nasbírali“ deset.

Zpráva o cestě do Hrobu a zpátky

 26 zhlédnutí celkem

Královské horní město Hrob s lapidáriem barokních soch na náměstí a smírčím křížem na cestě z Hrobu na Bouřňák figurovaly na horních příčkách mého seznamu míst hodných navštívení pěknou řádku let a během té doby přibyly další tipy jak na cestě tam, tak ve městě samotném. Vydat jsem se tam chtěl už v půli dubna, ale týden před plánovanou cestou mě ve Varech ze silnice „sestřelil“ splašený huberťák v nepojištěném Golfu, a bylo posekáno… Situaci, kterou bych nikomu nepřál prožít, vyřešil až servis, do kterého našeho Swifta odtáhli k opravě: po téměř měsíci, kdy jsem byl odkázaný na vrtišivou veřejnou dopravu, mi půjčil náhradní auto, a tak jsme nakonec přece jen do Hrobu vyjeli. Koncem května a pěkně ve třech, s Maruškou a Britou.

Pánská jízda v jižních krajích
Den čtvrtý a poslední – návrat domů

 20 zhlédnutí celkem

Všechno hezké jednou skončí, a tak v neděli ráno skončil i náš pobyt ve Vodňanech. Náš kolektiv, který má většinou problém shodnout se na nějakém názoru (o politice už se raději nebavíme!), se tentokrát shodnul na tom, že Vodňany byly tou nejlepší destinací a penzionek paní Kotové tím nejluxusnějším bydlením, jaké jsme na Pánských jízdách zatím poznali. Na více než dvousetkilometrovou cestu domů jsme vyráželi kolem desáté a těšili se na překvapení, která nás cestou čekají.

© Jiří Linhart 2011 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák