Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Rubrika: Smírčí kříže Strana 7 z 23

Letní den v Hornofalckém lese

Loading

Vlna veder, která nás sužovala od půlky června, začátkem července poněkud opadla, a tak jsme si s Britou vyrazili na cestu do zahraničí. Nijak daleko, namířeno jsme měli do kraje, kterému tam říkají Oberpfälzer Wald, což je česky Hornofalcký les, ale ještě jsem neslyšel, že by tomu tak někdo říkal u nás. Češi v téhle oblasti většinou znají jen Weiden, kam jezdí za nákupy nebo do vyhlášeného akvaparku, okolní kraj, jehož správním centrem je město s krkolomným názvem Neustadt an der Waldnaab, je nejspíš moc nezajímá. Pro nás, kterým učarovaly kamenné kříže, je to ovšem země zaslíbená! Vždyť jen v oblasti ohraničené dálnicemi A93, A6 a hranicemi zemského okresu Neustadt, tedy v trojúhelníku o straně zhruba 30 kilometrů, evidují naši bavorští kolegové ve zhruba čtyřech desítkách lokalit víc než půl sta křížů. My jsme jich tady během pár hodin „nasbírali“ deset.

Zpráva o cestě do Hrobu a zpátky

Loading

Královské horní město Hrob s lapidáriem barokních soch na náměstí a smírčím křížem na cestě z Hrobu na Bouřňák figurovaly na horních příčkách mého seznamu míst hodných navštívení pěknou řádku let a během té doby přibyly další tipy jak na cestě tam, tak ve městě samotném. Vydat jsem se tam chtěl už v půli dubna, ale týden před plánovanou cestou mě ve Varech ze silnice „sestřelil“ splašený huberťák v nepojištěném Golfu, a bylo posekáno… Situaci, kterou bych nikomu nepřál prožít, vyřešil až servis, do kterého našeho Swifta odtáhli k opravě: po téměř měsíci, kdy jsem byl odkázaný na vrtišivou veřejnou dopravu, mi půjčil náhradní auto, a tak jsme nakonec přece jen do Hrobu vyjeli. Koncem května a pěkně ve třech, s Maruškou a Britou.

Pánská jízda v jižních krajích
Den čtvrtý a poslední – návrat domů

Loading

Všechno hezké jednou skončí, a tak v neděli ráno skončil i náš pobyt ve Vodňanech. Náš kolektiv, který má většinou problém shodnout se na nějakém názoru (o politice už se raději nebavíme!), se tentokrát shodnul na tom, že Vodňany byly tou nejlepší destinací a penzionek paní Kotové tím nejluxusnějším bydlením, jaké jsme na Pánských jízdách zatím poznali. Na více než dvousetkilometrovou cestu domů jsme vyráželi kolem desáté a těšili se na překvapení, která nás cestou čekají.

Pánská jízda v jižních krajích
Den třetí – dobytí Helfenburku od severovýchodu

Loading

Hlavním cílem naší expedice na jih, mnou navrženým a zbytkem výpravy odsouhlaseným, bylo dobytí Helfenburku a vyhledání kříže, který na své kresbě hradu v roce 1834 zachytil Karel Hynek Mácha. Vzhledem k tomu, že železná dráha z Vodňan k Helfenburku nevede a autobusy po trase Vodňany – Helfenburk (Krajníčko) o víkendech nejezdí, natěsnala se celá Pánská i s Britou do Rudolfova auta, které nabízelo přece jen víc pohodlí, než můj Swift. Motorizace nám podstatně rozšířila obzor, kromě Helfenburku jsme navíc navštívili ještě sedm zajímavých míst.

Pánská jízda v jižních krajích
Den první – cesta do Vodňan

Loading

Za patnáct let, od roku 2004, kdy „Pánská jízda“ poprvé vyrazila do Českého ráje, zrealizovalo naše trio, rozšířené před pěti lety na kvarteto, rovný tucet vlastivědno-flámovacích vandrů, a všechny bez výjimky v pozdně podzimních termínech. Pro letošní expedici do jižních Čech jsme proti tradici zvolili termín časně jarní, a zdá se, že jsme nepochybili. Čtyři dny od čtvrtka 4. do neděle 7. dubna jsme si užívali slunka, bezvětří a pro pěší putování celkem příjemného chladna. A nebylo to jediné porušení tradice – do až dosud ryze pánské společnosti zasáhl ženský prvek, společnici nám na každém kroku dělala Brita.

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák