Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Autor: Jiří Linhart Strana 4 z 33

Pouť k nejzápadnějšímu bodu republiky

 13 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

Není to zas tak dávno, my dříve narození si ještě velmi dobře pamatujeme časy, kdy pro většinu našinců  končil svět na západní hranici Československa. Dokonce ani k té hranici se nesmělo, přísně střežená „terra prohibita“ začínala už pár set metrů a někde i kilometrů před „čárou“, takže podívat se dejme tomu k nejzápadnějšímu bodu republiky, bylo dopřáno jen několika málo vyvoleným. Dneska se tam může vydat každý, a kdy si zamane, pokud tedy zrovna nepanuje nějaký ten „lockdown“. My jsme se tam se Štefanem a Britou vydali v týdnu před svátkem svatého Jiří.

Papírna v Doubravě – muzeum, kde se nezavírá

 13 zhlédnutí celkem

Kdybych měl vyjmenovat místa „na konci světa“, určitě by mezi nimi byla Doubrava. Vesnička o zhruba stovce obyvatel ležící asi šest kilometrů od už tak dost odlehlé Aše až na samé hranici s Německem, přesněji řečeno Vogtlandem. Býval to prý ještě za první republiky vyhlášený cíl turistů, na které se tu těšilo hned šest restaurací; my tu nenašli žádnou, a i kdyby tu nějaká nakrásně byla, byla by tak jako tak zavřená, neboť i tady v dubnu 2021 panoval tvrdý „lockdown“. Taky tu ze země vyvěrá pramen obdobného složení, jako mají léčivé vody v lázních Bad Elster, od něhož si Ašští slibují, že by mohl Doubravu povznést k věhlasu podobnému, jakému se těší Františkovy či Mariánské Lázně nebo dokonce Karlovy Vary. My jsme se ovšem do Doubravy nevydali popít zdravé vody, nýbrž navštívit pozůstatky zdejší historické papírny.

K návštěvě Habartova lákají
zkamenělé pařezy a Velký kámen

 17 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

V druhé půli března, kdy bylo normálním smrtelníkům dovolený pohyb akorát v hranicích okresu, kde má trvalé bydliště, jsme se s Britou vydali do Habartova.  „Lockdown“ tou dobou už trval pár týdnů a unaveni jím byli všichni včetně policajtů. Ti už tou dobou na nějaké kontroly „mobility“ nejspíš rezignovali, takže jsme cestu absolvovali bez jejich asistence, možná i pro to, že jsme žádné hranice okresu nepřekročili. A ten výlet stál za to!

Lučinsko-svatoborské vodopády, přírodní unikát úpatí Doupovských hor

 12 zhlédnutí celkem

Když nás v prosinci prvního „koronavirového“ roku 2020 další ze série nouzových stavů opět uvěznil doma, přišel kolega Standa Wieser na vynikající nápad, jak naši komunitu spřízněných duší udržet v kontaktu. Vymyslel a rozeslal kvíz, ve kterém si mohl každý podle série nepopsaných a nepojmenovaných fotografií z Karlovarska ověřit, jak na tom je se znalostmi krajiny, přírody a památek našeho kraje. Připojili se pak i další, a tak se ke mně dostaly i fotky Lučinsko-svatoborských vodopádů od Jaroslava Frouze. Okamžitě mě napadlo, že tohle by mohlo být téma na další článek pro MF Dnes, tenhle nápad jsem neprodleně realizoval, a tady máte výsledek:

Ztracená a opět nalezená svatá rodina
zdobí kapli Panny Marie Pomocné v  Libnově

 6 zhlédnutí celkem

Poslední den, kdy se ještě dalo cestovat alespoň v hranicích tou dobou už skoro měsíc uzavřeného okresu Sokolov, jsme se vydali na malý výlet s cílem nafotit pár obrázků pro zamýšlený článek o pozoruhodné kapli Nejsvětější Trojice na Šibeničním vrchu nad Olovím. Byla neděle, poslední před „lockdownem“, kterým se od pondělka prostor pro „volnočasové aktivity“ zúžil na katastr obce, a tak národ vyrazil do přírody. Parkoviště u silnice z Krajkové do Studence, které je východiskem pro výstup k rozhledně s pohádkovým jménem Cibulka, bylo úplně narvané a cesta na Šibeniční vrch připomínala Václavák, kolem kaple Nejsvětější Trojice bylo taky lidí jak much a navíc nízko na obloze posazené slunce vytvářelo protisvětlo, ve kterém se prakticky nedalo fotit. S prázdnou jsme se ale domů přece jen nevraceli – nalákala nás novou fasádou svítící kaplička pod Libnovem, a tak jsme k ní zajeli a nelitovali.

Památky industriální architektury ve Svatavě chátrají, že by to někoho bůhvíjak trápilo, se nezdá

 15 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

V době, kdy jsme sice už nesměli překročit hranice okresu Sokolov, ale do sousední vesnice jsme ještě směli, jsme v prvních dnech března s Britou navštívili Svatavu. Chtěl jsem si tam vyfotit jednu stavbu, jakých je dneska k vidění už  opravdu málo, a dát tu fotku některého z kvízů, kterými si „my kluci, co spolu chodíme“ zpestřujeme už pomalu rok trvající období, kdy se kvůli nekonečnému seriálu karantén a uzavírek prakticky nemůžeme vidět. No a když už jsem byl u toho hajzlíku, a protože bylo docela hezky, napadlo mě projít se podle řeky a podívat se, jak dneska vypadá svatavská přádelna, do které jsem ve druhé polovině 70. let (samozřejmě minulého století) pravidelně zajížděl jako řidič ČSAD. Návrat na „místo činu“ po více než čtyřiceti letech mě inspiroval k napsání článku, který k mé radosti rychle a pěkně vypravený vyšel v karlovarské mutaci deníku MF Dnes. Tady si ho můžete přečíst a prohlédnout si i fotky, které se do „papírových“ novin nevešly:

© Jiří Linhart 2011 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák