Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Autor: Jiří Linhart Strana 7 z 40

Flaschnerovy skály u Hroznětína

Loading

Kdo by chtěl poznat „jedno z nejtajemnějších a negativní silou nabitých“ míst Karlovarska musí navštívit starobylé město Hroznětín, a ty „negativní síly“ hledat v jeho blízkém okolí. Za návštěvu ovšem stojí i samotný Hroznětín, město s více než osmisetletou historií. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1213, kdy český král Přemysl Otakar I. daroval zdejší dědičný statek s trhovým právem jako odměnu za „vojenské zásluhy“ jednomu z nejmocnějších západočeských šlechticů té doby, zakladateli tepelského kláštera Hroznatovi.

Moje první tři letošní kříže:
Melchiorova Huť, Křelovice a Hostíčkov

Loading

Už dlouho se nestalo, aby se v přírodě našel volně ležící neznámý kříž, což se v dubnu povedlo Pavlu Koderovi. Kříž našel (podle tipu od „místního myslivce“) poblíž samoty Melchiorova Huť na katastru obce Číhaná, která je místní částí Úněšova na okrese Plzeň sever. Měsíc potom jsme se k němu, jistěže zdaleka ne jako první, vypravili i my s Maruškou a Britou. Byla to moje první „křížová“ cesta od prosince, kdy jsme byli se Štefanem hledat kříže v okolí Starého Sedla na Tachovsku.

Za zelenými svědky staleté historie zaniklé obce Popov u Jáchymova

Loading

Jako návrat na „místo činu“ po dlouhých čtrnácti letech bych mohl prezentovat výlet, který jsme si s Britou udělali  v úterý 18. května. Cílem bylo pořídit aktuální fotky ke článku pro MF Dnes o osudu téhle lokality a o památných stromech, které zde rostou jako poslední žijící pamětníci její staleté historie. Měl to být už třetí můj opus na tohle téma, první jsem psal pro „Karlovarky“ v roce 2002, kdy v premiérovém ročníku ankety Strom roku zvítězil Popovský jasan, druhý v roce 2007 pro web karlovarských cyklistů, ten si ostatně můžete přečíst zde. Počasí tentokrát nevěstilo nic moc dobrého, a tak jsem to risknul, zajel autem přes všechny zákazy až na místo, vešel se akorát mezi dvě důkladné přeháňky, svůj úkol splnil a výsledek dnes mohu přeložit i svým věrným čtenářům na tohle blogu:

Od pramene Střely ke Kojšovickému mostu

Loading

Jihovýchodní část Karlovarského kraje, oblasti Toužimska a Žluticka odvodňuje řeka libozvučného jména Střela. Skoro přesně sto kilometrů dlouhý vodní tok je vyhledávaný vodáky i rybáři a zejména romantiky všeho druhu, kteří Střelu považují za jednu z nejkrásnějších, jestli ne vůbec nejkrásnější a nejromantičtější řeku na západě Čech. Kousek té romantiky jsme se vydali hledat i my, myslím tím sebe s Maruškou, vnučkou Terezkou a samozřejmě Brita, která nesmí chybět u žádného dobrodružství.

Pouť k nejzápadnějšímu bodu republiky

Loading

Není to zas tak dávno, my dříve narození si ještě velmi dobře pamatujeme časy, kdy pro většinu našinců  končil svět na západní hranici Československa. Dokonce ani k té hranici se nesmělo, přísně střežená „terra prohibita“ začínala už pár set metrů a někde i kilometrů před „čárou“, takže podívat se dejme tomu k nejzápadnějšímu bodu republiky, bylo dopřáno jen několika málo vyvoleným. Dneska se tam může vydat každý, a kdy si zamane, pokud tedy zrovna nepanuje nějaký ten „lockdown“. My jsme se tam se Štefanem a Britou vydali v týdnu před svátkem svatého Jiří.

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák