Po dlouhých sedmi letech jsem se v půli července vydal do milé oblasti saského Vogtlandu. Naposledy jsem tam byl v roce 2015, kdy jsme o „uplakané“ adventní neděli s Maruškou nasbírali deset pěkných kamenných křížů, teď jsem si naplánoval malý okruh kolem Olešnice (Oelsnitz) přes osm lokalit s devíti kříži. Plán se nepovedlo tak úplně naplnit, devátý kříž jsme nakonec kvůli strašlivému vedru a dusnu vzdali a domů se vraceli s pouhými osmi zářezy.
Tyto stránky prošly v posledních dnech kompletním redesignem, kterého se chopil webmaster Dan. Vedla mě k tomu především potřeba jejich použitelnosti na moderních zařízeních, jako jsou mobilní telefony, tablety a podobně. Redesign byl také vhodnou příležitostí k modernizaci grafického a barevného schématu a aktualizaci obsahu tak, abyste se zde cítili co nejlépe a snadno se na webu orientovali.
Věřím, že se vám výsledek našeho snažení líbí.
Po víc jak půl roce, kdy jsem se věnoval takovým kratochvílím, jako byly silvestrovský pobyt na „JIPce“ karlovarské chirurgie nebo dvě krátké hospitalizace na koronárce tamtéž, jsem se na prahu léta sám uznal za zdravého natolik, abych se mohl opět věnovat tomu, co mě opravdu zajímá. A tak jsem se v pondělí 20. června vypravil vlakem do Stříbra, kde mě čekal „starý“ (ovšemže o čtvrt století mladší než já) kámoš Vendis. Společně jsme pak vyrazili za kamennými poklady Tachovska, a do odpoledne do mé databáze přibyly tři velmi ceněné „úlovky“.
Pojem „Sokolovský kras“ je samozřejmě kolosální pitomost. Vápence, dolomity či sádrovce a další jim příbuzné ve vodě rozpustné horniny, které jsou základními „stavebními kameny“ krasových oblastí, se totiž v Sokolovské pánvi nevyskytují ani náhodou. Přesto však i tady se dají najít přírodní výtvory typické pro krasové oblasti, jako jsou závrty, skalní dutiny a dokonce i slušně prostorné jeskyně.
Jediným místem, odkud je vidět celé město Karlovy Vary, lázeňskou část se všemi kolonádami, barokním chrámem sv. Maří Magdaleny a Vřídlem, současné centrum města s monstrózní budovou Thermalu, všechna karlovarská předměstí a navíc i hodný kus okolní krajiny zarámované hřebeny Krušných hor, je vrcholek Bukové hory, známé dnes spíše pod názvem Tříkřížový vrch. Jméno dostal podle (kdysi zdaleka viditelných) tří velkých dřevěných křížů, vztyčených na vrcholku v polovině 17. století, a vyhlídkový altán, postavený zde v roce 2000 (a po totálním zničení vandaly v roce 2003 obnovený v roce 2006), patří dnes k nejnavštěvovanějším vyhlídkám v okolí lázeňského města.
Počty lidí, kteří se sem, do nadmořské výšky 554 metry každoročně vyškrábou, aby se pokochali téměř panoramatickým výhledem na město, se těžko odhadují, musí jich ale být desetitisíce. Poměrně frekventované je tohle místo i v současném, vycházkám nepříliš přejícím období, vždyť právě nyní, kdy okolní stromy jsou bez listí, je výhled odtud nejhezčí. Jen málokdo si přitom kochání uvědomí, že altán, ze kterého se rozhlíží, je postavený na střeše betonového bunkru.
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák