Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Rubrika: Ostatní kamenné památky Strana 6 z 9

Překvapení neberou konce,
na horách je pořád co objevovat

 21 zhlédnutí celkem

Objevy, ze kterých mám největší radost, jsou obvykle ty nejméně očekávané. Podobně nečekaně, jako jsme u silnice z Božího Daru do Horní Blatné narazili pod Blatenským vrchem na pěkně zachovalý kamenný ukazatel směru, objevil se před námi kousek odtud, akorát na jiné silnici, jiný nádherný kousek historického dopravního značení. Trojboký kamenný sloupek s dosud sice už špatně, ale přece jen rozeznatelným nápisem Gemeinde Bretitenbach, jsme našli na velmi zřídka používané místní komunikaci z Potůček na Ryžovnu v místech, kde ještě v době, kdy jsem se narodil, stávala nevelká obec Háje. 

Překvapení pod Blatenským vrchem

 18 zhlédnutí celkem

„Tento způsob léta zdá se nám býti poněkud nešťastným,“ řekli jsme si po třech týdnech marného čekání na den, kdy konečně sloupek rtuti v přístroji Celsiově klesne pod třicítku. Vedro, že by psa nevyhnal, letos nebere konce, a tak jsme se za trochou chladivého povětří vypravili na hory, konkrétně na Plešivec. Že bychom si tam, v nadmořské výšce 1028 metrů, museli dělat starosti s oblečením, to tedy ani náhodou. Palubní teploměr našeho Swifta na místě ukazoval něco mezi 26 a 27 stupni, bylo tedy pořád ještě velice teplo, ale proti pařáku tam dole v Lokti, kde tou dobou bylo ve stínu ke čtyřiceti, jsme si přece jenom polepšili. A nádavkem jsme se dočkali pěkné odměny – na zpáteční cestě nás pod Blatenským vrchem čekalo překvapení v podobě pěkně zachovaného kamenného rozcestníku, o kterém jsem až dosud neměl ani tušení.

Střípky z historie
bývalé formanské hospody v Horách

 11 zhlédnutí celkem

Po dlouhé, jistě víc jak měsíční přestávce jsem posledního června letos už podruhé zahájil můj cyklistický rok. Poprvé jsem sice na kolo sedal už v březnu, ale koncem dubna jsem musel velocipéd uskladnit v garáži, neboť mě „chytlo koleno“. Ozvalo se poprvé po nějakých dvaceti letech od úspěšné artroskopie na ortopedii v Ostrově, a stálo to za to. Byly dny, kdy jsem měl problém zvednout se ze židle a na procházky s Britou jsem chodil oholený (tedy o holi). Trvalo to víc jak měsíc, aby to nakonec přestalo samo od sebe týden před plánovaným vyšetřením na ortopedii (objednací doba cca 6 týdnů!). První vyjížďku jsem naplánoval tak, abych nikdy nebyl moc daleko od Lokte, kdyby se bolest vrátila – dali jsme si necelých 30 kilometrů z Lokte přes Svatošské skály a Tašovice do Hor a přes Vildenavu zpátky do Lokte.

Pořád je co objevovat,
na hradě Lokti i ve Staré Roli

 10 zhlédnutí celkem

Pořád je co objevovat. Drobných kamenných památek, ukrytých před očima lidí kdesi pod zemí, je nejspíš víc, než by se jeden nadál. Najít je, je většinou dílem náhody a zásluhou paní Štěstěny, která ale, jak známo, přeje jen dobře připraveným. Díky jim se má sbírka kamenných památek v první půli května 2015 rozrostla o dva pěkné kousky. Během jediného týdne jsme si s Britou vyfotili krásný křížový kámen na hradě Lokti a pak spolu s Maruškou vyhledali možná ještě krásnější historický hraniční kámen mezi Starou a Novou Rolí.

Adventní neděle v Annabergu

 14 zhlédnutí celkem

Podobně jako v minulých letech, vydali jsme se i letos nasát trochu té adventní atmosféry k našim německým sousedům, hlavním cílem byla metropole saského Krušnohoří Annaberg. Lákadel bylo více, v první řadě návštěva chrámu sv. Anny, kde po celou dobu adventu probíhaly varhanní koncerty spojené s komentovanou prohlídkou kostela, a protože byla čtvrtá neděle adventu, těšili jsme se i na tradiční hornickou adventní slavnost s průvodem tisícovky krojovaných havířů. Abychom se cestou nenudili, naplánoval jsem to jako okružní jízdu s hledáním kamenných památek, které nám při předcházejících cestách do téhle oblasti jaksi unikly.

Co vlastně skrývá „Archeologický
potenciál zaniklého města Čistá“?

 7 zhlédnutí celkem

Koncem září odvysílala Česká televize ve svém zpravodajství reportáž o archeologickém výzkumu v prostoru, kde kdysi stávalo královské horní město Lauterbach. To „kdysi“ přitom nebylo někdy před staletími, ale v době poměrně nedávné, kdy už jsem byl na světě. V centrální oblasti Slavkovského lesa, v nadmořské výšce přes 800 metrů stálo celé město neporušené ještě pár let potom, co z něho byli po druhé světové válce vyhnáni německy hovořící obyvatelé. Zbořeno bylo až někdy v roce 1949 nebo o rok později, a zbořeno bylo takříkajíc „jedním vrzem“, vojenskou akcí, jež byla zaznamenána na film, takže ji můžeme dodnes „obdivovat“. Vidíme, jak naše statečná armáda bere město šturmem a ničí je palbou infanterie, pásy tanků i ohněm šířeným plamenomety.

© Jiří Linhart 2011 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák