K tradicím, které pečlivě a rád dodržuji už hodných pár let, minimálně od doby, co jsem (pravda v dost pozdním věku) dostal rozum, patří výpravy pro barborky. Pár třešňových větviček ufiknutých na svatou Barboru a doma pak rozkvetlých pokud možno přesně na Štědrý den patří k „mým“ Vánocům stejně, jako koledy nebo betlém, který jsem si před asi pětadvaceti lety vystříhaný z papíru postavil do staré dřevěné bedýnky. Kdysi jsem pro barborky jezdíval na kole do třešňové aleje podél silnice u karlovarského letiště v Olšových Vratech, což bych dneska už nemohl nejenom proto, že s postupujícím věkem a chátrajícím zdravím nemám už na podobné nerozvážnosti dost elánu, ale i proto, že třešně u letiště padly za oběť úpravám silnice, podle mne úplně zbytečným. Dneska loupím barborky na nejbližší třešni od našeho domu v Lokti, osamocené u žlutě značené cesty ze Starého Sedla do Dvorů, a tam jsem si zašel i letos. Aby to nebylo tak úplně zadarmo, vzal jsem to pořádnou oklikou přes Krudum.

Číst více

Po mizerném jaru, kdy aspoň u nás v Lokti prakticky nešlo vytáhnout paty z domu, protože lilo skoro bez přestání s jedinou výjimkou, a to byl týden, kdy tu panovala úmorná vedra kolem pětatřiceti ve stínu, se ani začátek léta moc nevyvedl. Plánovat nějaké delší výlety na kole jsme se zatím neodvážili, a tak jsme s Maruškou vyrazili autem podívat se na zajímavý křížový kámen do Lubů.

Číst více

Rudná se svými 852 metry nadmořské výšky nepatří ke krušnohorským dominantám ani náhodou, přesto však stojí za to na tenhle pidikopec vystoupit. Nedaleko odtud, nějakých tři a půl stovky metrů od zříceniny dřevěné vrcholové triangulační věže, se totiž nachází jeden z nejhezčích krušnohorských hraničních kamenů. Vyzdobený erby království českého na naší a království saského na německé straně tu na svém místě stojí už od roku 1672.

Číst více

S pocitem nesmírného studu koukám na poslední příspěvek na tomto webu s datem 4. ledna, který mi připomíná, že už jsem víc jak dva měsíce nic nenapsal. Ono ani nebylo o čem, protože jsem za ty dva měsíce v podstatě z domova ani paty nevytáhl. Na první letošní výšlap jsem se vydal až první březnovou sobotu. Po mnoha týdnech plískanic střídaných s mrazy a sněžením přišlo do našich končin náhle jaro, a tak jsem se rozhodl obejít Loket s cílem zadokumentovat si další „tajemné“ patníky na území města.

Číst více