Kdybych měl vyjmenovat místa „na konci světa“, určitě by mezi nimi byla Doubrava. Vesnička o zhruba stovce obyvatel ležící asi šest kilometrů od už tak dost odlehlé Aše až na samé hranici s Německem, přesněji řečeno Vogtlandem. Býval to prý ještě za první republiky vyhlášený cíl turistů, na které se tu těšilo hned šest restaurací; my tu nenašli žádnou, a i kdyby tu nějaká nakrásně byla, byla by tak jako tak zavřená, neboť i tady v dubnu 2021 panoval tvrdý „lockdown“. Taky tu ze země vyvěrá pramen obdobného složení, jako mají léčivé vody v lázních Bad Elster, od něhož si Ašští slibují, že by mohl Doubravu povznést k věhlasu podobnému, jakému se těší Františkovy či Mariánské Lázně nebo dokonce Karlovy Vary. My jsme se ovšem do Doubravy nevydali popít zdravé vody, nýbrž navštívit pozůstatky zdejší historické papírny.