Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Autor: Jiří Linhart Strana 10 z 40

Dobrodružství v Hornofalckém lese

Loading

Po téměř přesně rok trvající pauze jsme se zase jednou vydali do Bavor, pohledat pár křížů v nám milé oblasti Hornofalckého lesa (Oberpfälzerwald) kolem města Vohenstrauß. Po dvou „expedicích“ v první půli července loňského roku, kdy jsme v této oblasti s Britou nasbírali dvaadvacet křížů, jsem měl na plánu dalších jedenáct, ale výprava, na kterou jsem vylákal i mou drahou ženu Marušku, skončila neslavně. Při hledání osmého kříže u osady Braunetsrieth jsme na cestě s příznačným jménem Marterlweg zabloudili, kříž nenašli a k autu se vrátili až po nějakých dvou hodinách trmácení po lesích díky nějakým místním starouškům, kteří se nad námi slitovali a zpátky do Braunetsrieth nás odvezli svým vozem. Nutno přiznat, že hanba padá plně na moji hlavu, s mizerným německým značením jsem měl počítat…

Slyšel někdo o Buškovicích?

Loading

Někde jsem četl, že „něco zajímavého“ se dá najít úplně všude. Po návštěvě Buškovic tomu začínám věřit. Buškovice, pro ty, kdo to nevědí, je středně velká vesnice o necelých čtyřech stovkách duší, ležící asi dva kilometry západně od Podbořan po pravé straně okresní silnice II/221, která po nějakých osmi kilometrech v Podbořanském Rohozci končí na hranici vojenského prostoru Doupov. Na první pohled nevýznamná a nezajímavá obec, a přesto čas, který jsem tam strávil, nemohu označit za promarněný. Ono to „něco zajímavého“ se dá najít i v Buškovicích.

Co zbylo z celého Borku? Akorát most přes potok…

Loading

V jedné z mnoha etap mého poněkud kostrbatého života jsem byl asi patnáct let občanem Ostrova. Nebyly ty roky tak špatné, prožil jsem tam kromě jiných dobrodružství i pád komunistického režimu a sám přitom k němu na té nižší lokální úrovni přispěl. Že jsem se tam teď, po třiceti letech zase jednou vypravil, zavinil dotaz pod mým příspěvkem „Kamenné památky dopravního značení na Karlovarsku“ na na webu Památky a příroda Kalovarska. Jestli prý vím o „patníku“ u  lesní silnice z Ostrova do Vojkovic. Z přiložené fotky bylo sice zřejmé, že o dopravní značení nejspíše nepůjde, ale jako vyznavač hesla „Každý kámen stojí za vidění“ jsem se k němu vypravil.

Hledání ztracené civilizace: Smrkovec

Loading

Vydat se hledat ztracené civilizace nemusí vždy a za každou cenu znamenat cestu do velehor Jižní Ameriky nebo pouštních oblastí východního Středomoří. Na stopy „ztracené civilizace“ narážíme prakticky pokaždé, když se vydáme k nám do Slavkovského lesa nebo do Krušných hor. Naposledy jsme takhle navštívili poslední květnovou neděli naprosto dokonale „ztracenou“ obec Smrkovec.

Do Kadaně za Servítem (který nebyl žádný vůl)

Loading

Jen pár kroků na sever od historického centra města Kadaně, zhruba v  místech, kde jsou na starých mapách zakresleny jakési Taneční zahrady (Tanzgarten), stojí v ulici 5. května důstovná budova, označená v průčelí nad hlavním vchodem výrazným nápisem ZEMĚDĚLSKÁ ŠKOLA. Vlevo od toho vchodu je pak umístěná paměstní deska, zasazená sem na počest prvního poválečného ředitele tohodle vzdělávacího ústavu RNDr. Miroslava Servíta. Právě za ním jsme se do Kadaně vypravili.

Strana 10 z 40

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák