Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Rubrika: Tipy na výlet Strana 7 z 14

Měsíční krajinu najdete v Tatrovicích

 20 zhlédnutí celkem

K místům, která považuji za svůj „druhý domov“, patří vodní nádrž Tatrovice.  Bývaly doby, kdy jsem tam trávil kdejakou volnou chvilku. Byla tam vždy absolutně čistá voda, že kapku studenější, mi nikdy nevadilo, a byla tam sice neoficiální, ale prudérním komunistickým režimem tiše tolerovaná pláž, kde se mohl člověk beztrestně koupat bez plavek. Přehrada obklopená věncem pěkných lesů díky moudrému rozhodnutí úřadů, které nikdy nepovolily její břehy obestavět chatami, vypadala (při pohledu od hráze) skoro jako přírodní horské jezero kdesi v kanadské divočině. Jezdívali jsme sem na kolech celé léto každý trochu pěkný den, často jsme tu u vody jen tak „pod širákem“ přespávali. Pro mne to skončilo už v půli devadesátých let, kdy se u mne začala projevovat alergie na sluníčko a i krátký pobyt u vody byl těžce vykoupený svědivou vyrážkou po celém těle. Od té doby jsem v Tatrovicích víc jak dvacet roků nebyl a asi bych se tam už nikdy nevypravil, nebýt televizní reportáže o tom, že se přehrada vypouští. Totálně až do dna tak, že se dá v kterémkoli úseku přejít suchou nohou jednoho břehu na druhý. To jsem si nemohl nechat ujít…

Advent ve znamení páry

 6 zhlédnutí celkem

Předvánoční čas si už řadu let nedovedu představit bez adventního výletu do Saska nebo Bavorska, za hranice jsme se o poslední adventní neděli vydali i letos. Zamířeno jsme měli do Saska a výjimkou proti minulým letům bylo, že na trase jsme neměli jediný smírčí kříž. Vydali jsme se totiž vyzkoušet si, jak se jezdí historickým parním vláčkem po kdysi zrušené a potom gruntu obnovené železniční trati. Nevím, kolik takových tratí na světě existuje, ale jednu máme skoro před nosem, konečnou má v městečku Jöhstadt, jen pár stovek metrů od hraničního přechodu Jöhstadt – Černý Potok.  Přechod, který se nachází nějakých pět kilometrů východně od Vejprt, je ovšem jen pro pěší, autem jsme od nás do Jöhstadtu museli přes Boží Dar, Oberwiesenthal a Bärenstein. A stálo to za to!

Ypsilonka u Chebu – návrat na „místo činu“
po dlouhých čtyřiceti letech

 13 zhlédnutí celkem

Čas od času, minimálně ale jednou do roka si „my kluci, co spolu mluvíme“ dopřáváme výlet na kolech z Chebu do Karlových Varů. Je to cesta pohodlná, pro náš Old Boys Bike Team jako ušitá na míru, vede pěkně po břehu Ohře a tedy pořád po rovince, nepočítám-li to jedno jediné stoupání mezi Dasnicemi a Hlavnem. Z Chebu do Varů jsme se vydali i letos koncem září, jen ve dvou s přítelem Vladimírem řečeným Abbé, a protože změna je život, zkusili jsme cestu jinou. Od naší oblíbené hospůdky, kde pravidelně snídáváme vynikající dršťkovku, jsme si to z Chebu namířili na opačnou stranu do Hájů a odtud do Podhradu, kde jsme najeli na cyklotrasu 2070, která vede po levém břehu vodní nádrže Jesenice. Cesta je to pěkná, střídá se to kousek lesem, kousek po poli a kousek mezi chatkami, chvílemi nahoru a pak zase dolů, chvíli terénem a chvíli po asfaltu, a tak pořád dokola. A najednou se před námi objevila „Velká červená jednička“ a já se rázem ocitl nějakých čtyřicet roků v minulosti.

Z deníčku lázeňského pacienta III:
Monarchové v lázních císaře Františka

 13 zhlédnutí celkem

Františkovy Lázně, nejmenší a nejmladší ze tří lázeňských měst v západních Čechách jsou bezesporu místem s největší hustotou habsburských pomníků u nás, a možná i na světě. Na ploše zhruba jednoho kilometru čtverečného tu stojí hned čtyři sochy panovníků z dynastie, která v Čechách vládla dobré tři století. Dvě z nich připomínají zakladatele lázní Františka I., třetí je pomníkem císaře Františka Josefa I., který Františkovy Lázně povýšil na město, a čtvrtá připomíná reformátora Josefa II. V zemi, kde byly sochy Habsburků po roce 1918 houfně odstraňovány a ničeny, něco nevídaného. Otázkou „kde se tu ti Habsburkové vzali?“ jsem se zabýval už při svém prvním léčebném pobytu ve Františkových Lázních v říjnu 2007 a výsledkem byla reportáž, která tenkrát vyšla v deníku PRÁVO a dneska si ji můžete přečíst tady:

Naše pouť do Centra stavitelského dědictví
a čtyři kříže na cestě do Plas a zpátky

 7 zhlédnutí celkem

Navštívit „Centrum stavitelského dědictví“ v Plasích jsme plánovali už loni na podzim, kdy se světem začala šířit chvála tehdy nově otevřené expozice Národního technického muzea v objektu bývalého zámeckého pivovaru. Na začátku letošního června už jsme dokonce měli s našimi plzeňskými kamarády domluvený „pevný“ termín, ten ale nakonec zhatila infekce, která sklátila našeho kocourka Báru, takže jsme místo do Plas frčeli do Karlových Varů na veterinu. Další termín jsme si domluvili na den šestistého prvého výroční upálení mistra Jana Husa, a ten už vyšel. Samozřejmě, že jsem plán expedice sestavil tak, abychom cestou do Plas a zpátky narazili také na nějaké kamenné kříže. A klaplo to!

Překvapení neberou konce,
na horách je pořád co objevovat

 21 zhlédnutí celkem

Objevy, ze kterých mám největší radost, jsou obvykle ty nejméně očekávané. Podobně nečekaně, jako jsme u silnice z Božího Daru do Horní Blatné narazili pod Blatenským vrchem na pěkně zachovalý kamenný ukazatel směru, objevil se před námi kousek odtud, akorát na jiné silnici, jiný nádherný kousek historického dopravního značení. Trojboký kamenný sloupek s dosud sice už špatně, ale přece jen rozeznatelným nápisem Gemeinde Bretitenbach, jsme našli na velmi zřídka používané místní komunikaci z Potůček na Ryžovnu v místech, kde ještě v době, kdy jsem se narodil, stávala nevelká obec Háje. 

© Jiří Linhart 2011 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák