Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Rubrika: Tipy na výlet Strana 5 z 16

Kolem Ptačí hory nad Krásnou Lípou

Loading

Ten kousek Krušných hor kolem Krásné Lípy, to bývala jeden čas taková moje „srdeční záležitost“. Jezdívali jsme tam s Maruškou pravidelně několikrát do roka, neboť tam žili její rodiče, a domů jsme si vozili houby, borůvky a brusinky, kterých bylo v okolních lesích vždycky dost. Od doby, co jsme se usadili v Lokti, dostal ale před Krušnými horami přednost Slavkovský les a Krásná Lípa se z našich vandrovních plánů nenápadně vytratila. Že jsme se tam vydali právě v tomhle koronavirovém čase, zavinil mail, ve kterém se přítel Ruda pídil po osudu zdejších „morových“ Božích muk z roku 1680. Že prý jestli je někdo neukradl, neboť je jeho bratr na místě nemohl najít. Takové výzvě nešlo odolat, a tak jsme holt poslední dubnovou neděli odjeli na Lípu.

Křížová cesta a Křížky v Pramenech

Loading

Obec Prameny (německy Sangerberg) v centrální části Slavkovského lesa má za sebou více než šest a půl století psané historie, poprvé je zmiňována v roce 1357 jako hornické sídliště a farní ves, v okolí se těžily stříbro a cín. Od 16. století se zdejší lidé začali zajímat o využití zdejších minerálních pramenů. V roce 1870 byly jihozápadně od obce založeny malé lázně a tři roky nato byly Prameny 30. dubna 1873 povýšeny na město. Bůhvíjak závratné prosperity si ale dlouho neužívaly.

Za hraničními kameny na Vlčím hřbetu

Loading

V neděli 5. dubna jsem se při sledování pravidelného televizního strašení koronavirovou infekcí dozvěděl, že pan ministr Hamáček nemá nic proti tomu, aby si lidé vyšli „pro jiné myšlenky“ do přírody, pokud ovšem přitom nevytvoří srocení více než dvou osob. A tak jsme teda s kolegou Štefanem hned v úterý vyrazili do hor, podívat se na historické hraniční kameny na úbočí Vlčího hřbetu nad Mariánskou. Jeli jsme ovšem ve třech, společníka nám dělal můj „asistenční“ pes Brita.

Dostaveníčko s Gutštokem

Loading

Nejradostnější setkání jsou ta nejméně očekávaná. Takové bylo i naše setkání s Gutštokem o posledním únorovém víkendu, kdy jsme byli v Nejdku hosty na oslavě pátých narozenin človíčka, který mi říká dědo. Na Gutštoka jsme narazili asi v půl čtvrté odpoledne, když jsme se s Britou vydali do nedalekých Nových Hamrů, aby se to zvíře taky trochu proběhlo v lese.

Dobře strávený den ve Stříbře

Loading

Při zvažování, kam vyrazit na první podzimní „lov smírčích křížů“, hrály tentokrát hlavní roli jízdní řády. Vzhledem k absolutní neschopnosti naší slavné policie, která ani po pěti měsících nedokázala uzavřít vyšetřování dopravní nehody, jejíž obětí se stal náš SWIFT, totiž musíme spoléhat na vlaky. Ke cti našeho „Národního dopravce“ ovšem nutno říct, že nás tenhle dopravní prostředek zatím vždy dokázal dopravit na místo určení včas, v pohodě a po zavedení „Babišových“ slev i levně. Tentokrát vyhrálo Stříbro; ze Sokolova je to po kolejích 102 km, doba jízdy (i s přestupem v Chebu) hodina a 35 minut a jízdné tam a zpátky dělalo neuvěřitelných 122 korun, z toho rovných 50 stála jízdenka pro pejska. Volba Stříbra se ukázala dobrou i jinak, užili jsme si pěkného města a do mojí galerie kamenných křížů přibylo dalších pět pěkných kousků. Stříbro bylo holt zlaté…

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák