Umazávání restů: Pirka aneb desetikilometrová túra z Teplé do Teplé


Když jsem před týdnem do mého katalogu zapisoval kříž v Kostelní Bříze a torzo v Rudolci a zjistil, že mám v okrese Sokolov zadokumentované všechny v současné době dohledané a existující kříže, napadlo mě podívat se, jak jsem na tom na Karlovarsku. Restů, nebo jak se dneska módně říká kostlivců ze skříně na mne vyběhla spousta, a tak jsem se rozhodl zbytek podzimu věnovat jejich umazávání.
Opominu-li novodobé práce v Dobré Vodě, Krásném Jezu a Potůčkách, které mě přece jenom zas tak neberou, napočítal jsem desítku křížů, které bych rád vyhledal: Tři v Luhově, dva ve Žluticích a po jednom v Jeřeni, Kojšovicích, Stružné, Teplé a Údrči. V rozhodování, kde začít, jsem se volky nevolky musel řídit možnostmi veřejné dopravy, a když jsem porovnal všechny možné jízdní řády, vyšla mi jednoznačně Teplá.

Pošmourné ráno v Teplé

Pošmourné ráno v Teplé

Osadu Pirka, kde křížek stojí, jsem až dosud bůhvíproč míjel, přestože na Tepelsku jsem byl za posledních pět let mnohokrát a po cestě od Kláštera Teplá do Dobré Vody, tedy nějaké dva tři kilometry odtud jsem na kole jel naposledy v červenci 2011. Teď jsem se tam vydal pěšky. Mimochodem – před mnoha lety jsem si do některého z mých cestovních deníků zapsal: „Chceš-li nějakou zemi skutečně dobře poznat a zároveň se přitom dozvědět něco o sobě, musíš jít pěšky a sám.“ Deník už je dávno ten tam, kdo a proč ta slova řekl už si nepamatuji, ostatně ani za přesnost citace bych ruku do ohně nedal, ale dodnes chodím nejraději pěšky a sám…

Hřbitov Kláštera Teplá

Hřbitov Kláštera Teplá

První, co mě na té desetikilometrové pouti z Teplé přes Pirku do Teplé zaujalo, byl hřbitov pár stovek metrů za tepelským klášterem. Až do roku 1946 sloužil jako místo posledního odpočinku obyvatel Kláštera Teplá, aby byl poté, co je naši otcové po vyhrané válce vyhnali ze země, na dlouhá léta ponechán na pospas nepřízni počasí a všelijakým hanobitelům. Po listopadovém převratu se tohle smutné místo snažilo společnými silami od úplné zkázy zachránit několik německých spolků, ledacos se jim tu podařilo napravit (na vyplundrované kapli je fotodokumentace), pravidelnou každodenní údržbu ale sotva mohou nahradit. K mému překvapení jsem se tady setkal s mnichem z tepelského kláštera, který sem přišel vyměnit květiny ke křížku uprostřed hřbitova. Oblečený byl v dost ošumělém civilu, džínách a nějaké bundě, že je řeholník mi prozradil, když jsem se mu představil.
Osada Pirka se skládá z jediného obytného stavení obklopeného nějakými haluznami nejasného účelu, stejnojmenný rybník, u kterého stojí, by taky potřeboval nějakou péči. Necelý kilometr dál odbočuje ze silnice do Kladrub doleva lesní cesta, u které, pár desítek metrů od rozcestí a nějaké tři metry od cesty stojí malý kamenný křížek. O jeho původu se neví zhola nic, zaznamenaný není ani ve starších soupisech, i když je více než pravděpodobné, že místní o něm věděli odjakživa.

Křížek u osady Pirka

Křížek u osady Pirka

Do evidence se dostal v roce 1973, kdy ho tady náhodně objevil Standa Wieser. Asi před rokem v rozhovoru, který jsme dělali pro deník PRÁVO, prozradil, že právě tenhle nález ho přivedl k hlubšímu zájmu o smírčí kříže: „S kamennými kříži jsem přišel do styku už jako kluk na Trutnovsku, kde jsem vyrůstal, ale ten opravdu první, řekl bych iniciační kříž jsem našel poměrně pozdě, až v roce 1973. Toulal jsem se tenkrát na Tepelsku a u rybníka Pirka jsem v trávě objevil malý kamenný křížek. A najednou jsem věděl, že to je vlastně smírčí kříž. Ten termín jsem už znal, ale teprve u té Pirky se mi to všechno pospojovalo.“
Ani tenhle křížek nebyl ušetřený lidské bezohlednosti. V roce 1981, kdy cestu vedoucí k dnes už zaniklé lesní školce rozšiřovali a asfaltovali, se dělníkům „podařilo“ ho vyvrátit, přerazit a následně zahrnout zeminou. Znovuobjeven byl až po důkladné pátrací akci členů Společnosti pro výzkum kamenných křížů v roce 2002 a po opravě postaven asi tři metry od původního stanoviště na místo, kde stojí dodnes.
Abych nemusel zpátky do Teplé po silnici, kterou jsem přišel sem, zvolil jsem pokračování po cestě vedoucí kolem lesní školy a Lesního rybníka, která vyúsťuje na silnici z Teplé do Toužimi asi půl kilometru před Teplou. Ta cesta ovšem existuje jen na mapě, v reálu končí kousek za tou dneska už zrušenou lesní školkou. Naštěstí terén je tady přehledný natolik, že nedělá problém udržet směr a na kraji lesa už vidíte před sebou jako maják věž tepelského kostela.
Další fotky z cesty

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)