Jmenuji se Brita

Hodně vody proteklo říčkou Úhlavkou od pátku 6. března, kdy jsme s Vendisem marně hledali kamenné kříže v údolí Senetického potoka, do soboty 18. dubna, kdy jsem se na tohle místo dostal podruhé. Delší než měsíční pauzu mi vyplnily takové „radosti“, jako byl třeba endoskopický zákrok ve vojenském špitále ve Střešovicích, ale i skutečné radosti, ke kterým nesporně patří přírůstek do naší loketské rodiny. Adoptovali jsme totiž osmiletého čtyřnohého sirotka slyšícího na jméno Brita, který se postaral o to, že jsme dobrých čtrnáct dní nevěděli, kam dřív skočit. Jak zharmonizovat chod domácnosti, kde už víc jak čtyři roky žijí dvě kočky, tak, aby se nám zvířátka navzájem respektovala.

Číst více

Ještě pořád nám doma v Lokti před domem stojí hrablo na sníh a hezčí půlka rodiny ještě pořád jezdí lyžovat, ale záplava kvítí na záhonech jasně signalizuje, že zima už to má spočítané. Jaro je tady a s ním i nové zápisy do mé sbírky. V úterý 3. března jsem si ve Svatavě na zahrádce pana Haranzy vyfotil torzo kruhové stély pocházející z Hájů u Horního Slavkova, v pátek jsme se s kamarádem Vendisem radovali z nálezu kamenného kříže v polesí Dušníky u Tachova a protože týden, jak známo, končí nedělí, oslavil jsem v neděli Mezinárodní den žen u historického kamenného ukazatele směru v Abertamech. Nebyl to vůbec špatný týden!

Číst více