Skoro přesně na den dva roky trvalo, než jsem si mohl do své sbírky kamenných křížů připsat nový přírůstek. Zásluhu na tom mají především lékaři karlovarské oční kliniky LEXUM (SOMICH) a oftalmologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kteří mi spravili pochroumané sítnice tak dobře, že se mohu vydat autem dál než do Kauflandu, a že dokážu rozeznat písmenka na klávesnici a monitoru mého počítače, což jsem od září 2024 nedokázal. A taky mému parťákovi Štefanovi, který mi při hledání dělal doprovod a pořídil i fotku mé maličkosti u toho „nového“ křížku.
Poprvé jsme vyjeli v úterý 14. října s cílem navštívit kamenný kříž, který se letos v dubnu po víc jak dvou desítkách roků vrátil na své místo na katastru osady Lipí u Manětína. Cestou jsme se zastavili u smírčího kříže v Rabštejně nad Střelou a popojeli i ke křížovému kameni u osady Nový Dvůr, prohlédli si trojici křížových kamenů u kostela sv. Jana Křtitele v Manětíně a potěšili se smírčím křížem u hájovny v Lipí. Co nám bylo ten den souzeno vidět, jsme tím už asi vyčerpali, protože kříž, kvůli kterému jsme do té oblasti vlastně jeli, jsme nenašli. Možná byl ten plánek špatně nakreslený, možná jsme ho špatně četli, možná jsme dokonce někde nevědomky překročili „bludný kořen“, prostě jsme našli „kulový“.
Člověk by se neměl chlubit svou blbostí, ale proč to tajit? Až teprve po návratu z neúspěšné „expedice“ mě totiž napadlo, pozeptat se po GPS souřadnicích, a když jsem je zadal do aplikace Mapy.com, zjistil jsem ke svému úžasu, že ten křížek stojí u značené turistické cesty a dokonce je na té mapě zakreslený! A tak hned jsme se k němu vypravili hned, co to šlo, v pondělí 20. října, a na „první dobrou“ jsme ho našli.
Robustní, 80 cm vysoký kříž s vysekaným symbolem sekery v křížení ramen stojí asi tři kilometry jižně od osady Lipí při žlutě značené turistické cestě z Hvozdu do Plachtí 1300 metrů na západ od rozcestí „Dvůr Libenov“. O jeho stáří a původu nejsou žádné relevantní informace, někteří badatelé ho považují za „hraniční kámen ve druhé linii johanitských hraničních kamenů“. Kříž byl skoro čtvrt století považovaný za ztracený, naposledy byl na svém místě dokumentovaný v roce 2000, o rok později už nebyl k nalezení. Objevený byl až v březnu 2025 ve zrušené zahrádkářské kolonii na Sylvánském vrchu v Plzni, kam si ho nejspíš nějaký nenechavec odvezl jako ozdobu vlastní zahrádky, na místo ho vrátili členové SPVKK v dubnu 2025.
Díky dobré přípravě jsme rázem měli tolik času, že jsme si na cestě domů mohli zastávky u křížových kamenů ve Hvozdu, Hodovízu a v České Doubravici. Pro Štefana nové „úlovky“, pro mne krásná vzpomínka na dovolenou s Maruškou v září 2009, kdy jsme všechny tyhle kameny objížděli na kole. A taky jeden nový objev, sice nezařaditelný do kategorie kamenných křížů, ale pěkný. Pár desítek metrů od křížového kamene zabudovaného do opěrné zídky u mostku přes bezejmenný potůček pod Hodovízem jsem nad primitivní dřevěnou lávkou přes potok Chladná objevil dřevěná Boží muka sv. Huberta. Žádná „starožitnost“, určitě novodobá práce nějakého lidového řezbáře nebo truhláře, ale pěkná. Tak jsem je dal na Mapy.com, aby se s nimi mohli potěšit i jiní…
Už předem jsme byli domluvení, že tahle cesta nebude naše pro letošek poslední, a cestou domů jsme se v tom utvrdili. Cílem naší příští cesty se měla stát Chodová Planá, kde jsem měl dva roky starý „restík“ v podobě nedohledaného křížového kamene u silnice na Bor u Tachova. Report z této „expedice“ se tady objeví snad dříve, než zase za dva roky…
Loading...
Napsat komentář