Na návštěvě v Nymburce a Skůrách


V pečlivě vedeném katalogu kamenných křížů a křížových kamenů na smircikrize.euweb.cz jsou v celé republice jen tři okresy bez záznamu – na severní Moravě Karviná a v Čechách Pardubice a Nymburk. Nevím, jak Karviná a Pardubice, ale Nymburk by klidně nejméně jeden záznam mít mohl. Pěkný kamenný kříž s reliéfem Krista na kříži stojí vedle vchodu do zdejšího chrámu sv. Jiljí už pěkných pár let. Byl jsem se na něj podívat, nejde samozřejmě o autentický středověký kříž smírčího typu, ale o barokní práci ze zdejšího zrušeného hřbitova, ale myslím, že i tak by se v evidenci SPVKK vyjímal docela dobře. Jsou tam i jiné původně hřbitovní kříže, a zdaleka ne tak pěkné.

Do Nymburka jezdím už pár roků, ovšem jen velmi zřídka, v souvislosti s mým angažmá v nohejbalu. Čas na alespoň trochu důkladnější prohlídku města jsem si ale dokázal vyšetřit až letos v půli září, kdy jsem sem jel víceméně jen jako šofér bez dalších povinností. Od hotelu, součásti zdejšího Sportcentra, kde jsem byl ubytovaný, je to do města pěkná procházka něco víc jak kilometr podle Labe.

Jez v Nymburce slouží i jako lávka přes Labe

První, na co člověk na té cestě narazí, je mohutný jez s hydroelektrárnou a plavební komorou, který tady byl vybudován v letech 1915 až 1924. Stavba je to úctyhodná, jen samotný jez má tři pole po 22 metrech oddělené mohutnými betonovými věžemi s řetězy pro manipulaci se stavidly, plavební komora, je dlouhá 85 a široká 12 metrů a monumentální stavbou je i hydroelektrárna v pravé části koryta řeky. Celé to vodní dílo bylo vybudováno podle projektu architekta Františka Roitha v duchu rané moderny, na kterém ani po sto letech moc neztratilo. Potěšitelné je, že jez slouží i jako lávka pro pěší, kterou jsem na své pouti do historického centra města využil i já.

Nymburk, který se ještě v polovině 19. století psal s měkkým i po N (podobně jako v dopise pejska a kočičky „čtěným šlečnám v Nimburce), založil český král Přemysl Otakar II. kolem roku 1275. Město bylo původně osídleno německy mluvícími osadníky, kteří mu říkali Neuenburg an der Elbe, čeština tady převládla až v 15. století po husitských válkách. Město ve středověku obepínaly dvě linie hradeb, jedna z bílé opuky a druhá z červených cihel, část jich se dochovala a po romantických úpravách z počátku 20. století dodnes patří k nejvýraznějším symbolům města.

Kostel sv. Jiljí v Nymburce

Nejvýznamnější a nejvýraznější středověkou stavbou v Nymburce je děkanský kostel svatého Jiljí, který je jedním z mála dochovaných cihlových kostelů z doby gotiky v Čechách. Budovat se začal krátce po založení města v roce 1282, nejprve byl dokončený presbytář se sakristií a kaplí, k nim byla v polovině 14. století přistavěna trojlodní bazilika s cihlovou věží, později zvanou stará či červená, a kolem roku 1380 další, víc jak 60 metrů vysoká štíhlá věž zvaná bílá. Červená věž musela být v roce 1846 stržena, neboť hrozilo její zřícení, takže kostel má dnes jen jednu věž stojící mimo hlavní osu stavby. Na kráse mu to ovšem neubírá.

Chrám byl původně zasvěcen svatému Mikuláši, patronu obchodníků a kolonistů, dodneška se v interiéru dochovala jeho kamenná socha připisovaná huti Petra Parléře. Je umístěná na sloupu poblíž hlavního vchodu, chtěl jsem si ji vyfotit, ale byla tam příšerná tma a zrovna probíhala nějaká bohoslužba, takže použít blesk mi přišlo blbé. Později, po odeznění husitského hnutí byl kostel v roce 1622 znovu vysvěcen a zasvěcen svatému Jiljí, patronu všech chudáků a mrzáků.

Barokní kamenný kříž před kostelem sv. Jiljí

Kolem kostela se ve středověku rozkládal původní městský hřbitov, pochovávalo se tady až do roku 1787. Hřbitov byl v roce 1821 zrušený a vzniklo tak dnešní Kostelní náměstí. Že tady byl kdysi hřbitov, připomíná pěkný, i když stářím už dost poznamenaný barokní kříž s reliéfem Ukřižovaného. Sám o sobě asi metr vysoký pískovcový monolit stojí vlevo u hlavního vchodu do kostela na nízkém soklu s reliéfem lebky a zkřížených kostí. Kdyby se hlasovalo, zda zařadit tenhle křížek do evidence SPVKK, byl bych oběma rukama pro. Pro tentokrát byl tím posledním, co jsem stihl v Nymburce vyfotit, než padla úplná tma…

Do Nymburka jsme jeli v pátek odpoledne a byla to docela tragédie. Na třiceti kilometrech průtahu přes Prahu od nájezdu z D6 v Hostivicích po nájezd na D11 v Horních Počernicích byly tři dopravní nehody a dvě zúžení ze tří do dvou pruhů kvůli nějakým opravám, celkem jsme tenhle úsek jeli déle, než zbývajících 170 kilometrů.  Na zpáteční cestě jsme se v sobotu ráno podobným traumatům vyhnuli, Prahu jsme objeli ze severu a pokračovali dál po D8 až k Veltrusům, kde jsme odbočili na silnici I/16 do Slaného a Řevničova, kde jsme se napojili na karlovarskou silnici. Ne snad proto, abych ušetřil, i když i to se v posledku nejspíš stalo. Najel jsem totiž jen o nějakých pět kilometrů více, zato v podstatně kratším čase a hlavně – bez nerváků v kolonách na Pražském okruhu.

Tajemný kámen ve zdi hřbitova ve Skůrách

Neplánovaná úspora byla ale jen „vedlejší efekt“ té trasy. Hlavní důvod, proč jsem „Filipovi“ do navigace zadal právě tuhle trasu, byl kamenný blok z načervenalého jemnozrnného pískovce o rozměrech 160 x 65 x 50 centimetrů zazděný naležato v hřbitovní zdi v obci s podivným jménem Skůry. O původu kamene, který má na viditelné straně vyryté symboly řeckého kříže a (snad) slunce uvnitř kterého je malý křížek, existuje více verzí, pro mne nejpravděpodobnější je ta, že jde o obětní oltář z doby před nástupem křesťanství, na který byly teprve dodatečně doplněny kříže. Kámen až do poloviny 19. století stál asi 800 metrů severně od obce v lokalitě „U kamene“. Chodívali k němu prý „citliví jedinci, aby z kamene načerpali energii, místo toho se ale vraceli vyčerpáni a oslabeni“. Na vině jsou prý (podle psychotroniků) dodatečně vyryté kříže, které „plní funkci rušičky a magický vliv kamene oslabují“. No nevěřte tomu…

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. #1 Vendis 9.10.2017 - 9.36

    No prosím, Nymburk, člověk jej maximálně mine při jízdě do Hradce a přitom by stál za průzkum! Díky za tip.

(nebude zveřejněn)