Pořád je co objevovat,
na hradě Lokti i ve Staré Roli


Pořád je co objevovat. Drobných kamenných památek, ukrytých před očima lidí kdesi pod zemí, je nejspíš víc, než by se jeden nadál. Najít je, je většinou dílem náhody a zásluhou paní Štěstěny, která ale, jak známo, přeje jen dobře připraveným. Díky jim se má sbírka kamenných památek v první půli května 2015 rozrostla o dva pěkné kousky. Během jediného týdne jsme si s Britou vyfotili krásný křížový kámen na hradě Lokti a pak spolu s Maruškou vyhledali možná ještě krásnější historický hraniční kámen mezi Starou a Novou Rolí.

Křížový kámen na hradě Lokti

Starší z těch dvou památek je určitě křížový kámen na loketském hradě, který v roce 2014 objevili dělníci při úpravách prostranství před domem čp. 70 v Zámecké ulici v Lokti. Empírový dům vystavěný na základech staršího gotického objektu, dnes slouží jako restaurace s miniaturní „zahrádkou“ v podobě kameny vydlážděného plácku s pár stolky. Plácek je nejenom místem, kde si můžete dát pivko nebo kávičku, ale taky místem nálezu onoho kamene, jenž je dnes umístěný v miniaturním lapidáriu pod hradní věží ve skupince s dalšími kamennými artefakty. Jedná se o pískovcový, směrem vzhůru mírně se zužující hranol s výrazným vystupujícím reliéfem latinského kříže, v pravém horním rohu mírně mechanicky poškozený. Vysoký je  54 cm, šířka základny je 40 a horní hrana má 30 cm (horní hrana). Zadní strana je bohužel tak blízko u skály, že je prakticky neviditelná a téměř nefotografovatelná, což je docela škoda. To, co je dneska „vzadu“, bývalo totiž původně „vepředu“, kde byl kámen pečlivě vymodelován jako součást ostění okna či dveří. Podle znalce problematiky Jakuba Chaloupky z loketského památkového ústavu se jedná nepochybně o stavební prvek z období gotiky, na který byl nejspíš v období baroka, kdy kámen ztratil svou původní funkci, vysekaný kříž. Jak a proč byl později „pohřben“ na onom plácku před domem čp. 70, se už nejspíš nikdy nedozvíme, muselo k tomu dojít někdy v 1. polovině 19. století při empírové přestavbě původně gotického stavení.

Hraniční kámen na pomezí Staré a Nové Role

O další nález se postaral náš kamarád a objevitel mnoha kamenných křížů Jarda Dietl během rodinné lesní procházky se ženou. Vydali se od pomníčku Hermanna Lönse ve Staré Roli po staré lesní cestě, která kdysi vedla do Jimlíkova, ale dneska se po ní dojde akorát na okraj lesa a dál už jsou jen v 50. letech minulého století scelená pole. Právě na tomto místě, kde končí les a začínají pole, objevili v řídkém porostu na kraji lesa ke straně nachýlený a z velké části v zemi „utopený“ kámen, na které velmi zřetelně rozeznávali reliéf kříže. Radost z objevu nezkazilo ani to, když později, ještě s pány Wieserem a Milotou kámen vykopali a zjistili, že ten kříž byl jen iluzí, viditelným zbytkem starobylého dvouřádkového nápisu. Pečlivě očištěný kámen dnes stojí na původním místě a v původní orientaci a je nepochybné, že jde o hraniční kámen panství Loket (ELBOG HERRS) a Nová Role (NEU ROLAU).

Pomníček Hermanna Lönse

Za zmínku konečně stojí i pomníček Hermanna Lönse, který je ideálním východiskem na cestu k onomu hraničnímu kameni. K poctě básníka a milovníka přírody Hermanna Lönse ho tady nechal v roce 1938 postavit starorolský „Spolek německých lovců Svatý Hubert“. Löns (1866 – 1914) nepatří v českém prostředí ke známým osobnostem, v Německu ale patří k uctívaným celebritám. Milovník lesa a přírody vůbec, nadšený myslivec, kynolog, který stál u zrodu jakéhosi nového plemena ohařů, a v neposlední řadě novinář, spisovatel a básník. Jako veliký vlastenec po vypuknutí první světové války neváhal ani minutu, a přestože už dávno nesplňoval vojenský věk, dal se cele k dispozici armádě. Svaté nadšení mu bohužel dlouho nevydrželo, už 26. září 1914 při útoku na Remeš v nedožitých 48 letech padl.

Z rozsáhlého Lönsova díla je určitě nejznámější román „Der Wehrwolf“ (Vlkodlak) o německém hnutí odporu za třicetileté války. Svým vypjatým nacionalismem zaujal ideology nacistického Německa do té míry, že se stal povinnou četbou vojáků Wehrmachtu i zbraní SS a podle jeho titulní postavy pak pojmenovali i svou „partyzánskou“ organizaci, která měla na sklonku války působit jako záškodnická guerrilla v týlu okupačních armád. Nacisty byla zneužita i Lönsova píseň „Wir ziehen gegen England“, která se stala polooficiální hymnou celého zvrhlého hnutí. Obavy, že by se mohl Lönsův pomníček ve Staré Roli, obnovený v roce 2009, stát místem kultovních srazů českých či nedejbůh německých neonacistů, se ale naštěstí nenaplnily.

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. #1 Rudolf Voleman 18.5.2015 - 23.31

    Pěkně jsi to napsal Jiříku 🙂 …díky 🙂

  2. #2 Vendis 3.8.2015 - 12.18

    Bezvadný!

(nebude zveřejněn)