Po stopách „černé smrti“
Za morovými sloupy na Karlovarsku


Jsou jubilea, která se neslaví, ani se nepřipomínají. Letos tak například pravděpodobně ve vší tichosti uplyne tři sta let od roku 1714, kdy na západě Čech odezněla poslední epidemie moru. Před objevem penicilinu téměř stoprocentně smrtelná infekce, jíž za oběť opakovaně padla až polovina evropské populace, neměla při svém posledním vpádu do české kotliny v letech 1713 až 1715 už zdaleka tak tragický průběh, jako ve středověku, přestože obětí bylo i tentokrát nepočítaně.
Lidé se za těch pár set let naučili s morem bojovat, a ať už to bylo zásluhou postupně zaváděných a zpřísňovaných hygienických předpisů a opatření v podobě infekčních a karanténních řádů, nebo prostě proto, že krysu, jednoho z nejdůležitějších přenašečů infekce, od počátku 18. století ze střední Evropy postupně vytlačovali potkani, pandemický mor se na našem území po roce 1714 už neobjevil. „Černá smrt“ odešla do historie a dnes ji připomínají jen sloupy a pilíře se sochami Panny Marie, Nejsvětější Trojice nebo některého z mnoha svatých patronů, které dodnes stojí v mnoha našich městech a obcích jako němé vyjádření ponížené prosby k Bohu o ochranu před strašnou chorobou.
Sloupů, kterým dnes říkáme „morové“, přestože jejich souvislost s morovou epidemií není vždy doložená, se do dnešních dnů na Karlovarsku dochovalo něco málo přes půl stovky. Většina z nich pochází z doby vrcholného baroka v první polovině 18. století a jsou mezi nimi jak práce dnes už neznámých regionálních sochařů, tak díla svou uměleckou kvalitou srovnatelná s těmi, která tou dobou vznikala v renomovaných pražských sochařských dílnách.

Morový sloup v Karlových Varech

Morový sloup v Karlových Varech

K nejznámějším morovým sloupům na Karlovarsku patří nesporně ten, který stojí v Karlových Varech na úpatí Zámeckého vrchu v místech někdejšího městského tržiště. Jeho spojitost s morovou epidemií v letech 1713 a 1714 je prokázána nade všechnu pochybnost celou řadou důvěryhodných písemných pramenů a dokladů. Díky jim dnes známe nejenom jména autorů a zhotovitelů tohoto uměleckého díla, ale víme také, odkud pochází kámen a ostatní materiál na jeho stavbu, kolik to všechno stálo peněz a také kdo je zaplatil.
Podnět ke stavbě karlovarského morového sloupu dala hraběnka Marie Františka z Vrtby, která se „roku 1713 za velkého moru uchýlila z Prahy do Karlových Varů a bydlela tu až do konce moru“ a jako díky za to, že „zůstala uchráněna nemoci“ darovala na výstavbu sloupu 1000 zlatých. Zbytek nákladů ve výši 700 zlatých pak poskytly „ze svých důchodů“ město Karlovy Vary a řád křižovníků s červenou hvězdou. Jméno paní hraběnky se sice v písemných pramenech objevuje až více než sto let později (např. v Hüttnerově kronice z roku 1829, odkud jsou výše uvedené citace), nicméně nikdo je nezpochybňuje.
Nezpochybnitelné je i jméno autora celé kompozice a sochařské výzdoby sloupu, která je dílem nejvýznamnějšího západočeského sochaře té doby, žlutického Oswalda Josefa Wendy ze Žlutic. Dokládá je jak řada dochovaných smluv, tak konec konců i „podpis“ na podstavci sloupu, kde je vytesáno ERECT 1716 J. WENDA. Na stavbě a konečné podobě sloupu se pak podílela celá řada kameníků, zedníků, tesařů a dalších karlovarských řemeslníků, jejichž jména dnes už nikomu nic neříkají, ale odvedli dobrou práci.

Nekonvenční spojení Svaté Trojice s Korunovací Panny Marie na vrcholu karlovarského morového sloupu

Nekonvenční spojení Svaté Trojice s Korunovací Panny Marie na vrcholu karlovarského morového sloupu

Ve své době rozhodně netradiční sestava svatých patronů a dalších ikonografických prvků, kterými je sloup osazen, byla ovlivněna hlavně křižovníky, kteří v té době spravovali kostel sv. Maří Magdaleny a karlovarskou faru a měli ve městě velký vliv. Právě křižovníci navrhli nekonvenční spojení Nejsvětější Trojice na vrcholu sloupu se scénou korunování Panny Marie, prosadili na sloup sochu svatého Augustina, jehož řeholemi se jejich řád založený svatou Anežkou Českou řídí, a navrhli originální osvětlení sloupu lucernami ve tvaru mariánských hvězd. Dva protínající se trojúhelníky na nich symbolizují vzájemné prolínání nebeského působení se zemským, moderním jazykem řečeno mikrokosmu s makrokosmem, a rozhodně tedy nejde o symboly židovství, za které bývají často mylně považovány.
Karlovarský morový sloup byl od svého dokončení v roce 1716 vícekrát opravován a restaurován, naposledy v roce 2001, a v současné době je ve velmi dobrém stavu. Péči, která je mu věnována, si určitě zaslouží, vždyť je to vůbec nejstarší nemovitá barokní památka v Karlových Varech. Dientzenhoferův chrám sv. Maří Magdaleny byl vystavěn o dvacet roků později v letech 1733 – 1736, socha zakladatele města Karla IV., umístěná dnes na průčelí objektu karlovarské městské knihovny, pochází z roku 1739, a víc barokních památek v Karlových Varech není.

Morový sloup na náměstí v Lokti

Morový sloup na náměstí v Lokti

V roce 1714 zahájili přípravy ke vztyčení morového sloupu i v Lokti, dokončený byl ale až tři roky po tom karlovarském v roce 1719. Také v Lokti je spojitost sloupu s morem evidentní. Potvrzuje ji nejenom sestava světců na horní římse, kde jsou sochy archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela, kteří platili za významné protimorové patrony, ale i latinský nápis nad sochou dalšího protimorového patrona sv. Šebestiána na spodní římse, který v českém překladu zní: „Bůh ať zbaví moru všechny loketské občany“.
Na rozdíl od karlovarského není loketský sloup dílem jediného autora. Jak dokládají zápisy v městských účetních knihách, práce na něm zahájil na podzim roku 1716 Petr Anton Felssner z Chebu, který byl ale za pár týdnů vystřídán jiným chebským sochařem Johannem Carlem Stülplem. Třetím sochařem, který byl do Lokte přizván v listopadu 1718, aby vytvořil vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice, byl jáchymovský Johann Georg Grobisch. Důvěru dostal poté, co doposud dokončené sochy prohlédl Oswald Josef Wenda (dostal za to dva zlaté) a našel na nich spoustu chyb.

Svatý Šebestián na morovém sloupu v Lokti

Svatý Šebestián na sloupu v Lokti

Sloup Nejsvětější Trojice v Lokti byl posvěcen 12. listopadu chebským komendátorem Pelletem a byla to podle všeho velká sláva. Jen na pohoštění pozvaných celebrit bylo z městské pokladny vyplaceno 82 zlatých, což musely být tenkrát velké peníze. Vždyť třeba Grobisch dostal za sousoší nejsvětější Trojice zaplaceno 140 zlatých a Stülpl za všechno, co vytvořil, tedy šest soch, tři anděly a další drobné plastiky, obdržel jen 329 zlatých.
Také Loketský morový sloup byl během téměř tří staletí, po která dominuje centrálnímu městskému náměstí, několikrát restaurován. Některé z těch oprav přitom nebyly nejšťastnější, zejména ta v roce 1908, kdy výhrady ze strany tehdejší „Centrální komise pro umělecké a historické památky“ vedly až k odepření již slíbené subvence. Naléhavá žádost města o další opravu památky v roce 1937 už bohužel nedošla slyšení a v následujícím dvacetiletí měli nejenom Loketští jiné starosti, než opravovat památky, takže v roce 1956 popsal odborný restaurátor Miroslav Böswart stav památky slovy: „Celkový stav tohoto sousoší je ve stavu desolátním“. Poněkud krkolomné, leč jasné vyjádření vystrašilo „orgány“ tak, že peníze na opravu uvolnily a v roce 1959 byl sloup konečně kompletně restaurován. Další opravy se dočkal v prvním roce tohoto tisíciletí a díky jí je dodnes chloubou města.

Své nejlepší dílo vytvořil Oswald Josef Wenda pro Žlutice, město, kde prožil větší část svého života

Své nejlepší dílo vytvořil Oswald Josef Wenda pro Žlutice

Nejkrásnějším a podle shodného mínění všech autorit i umělecky nejhodnotnějším sloupem, který je rovněž řazený mezi morové, je sloup se sousoším Nejsvětější Trojice ve Žluticích. Podnět k jeho stavbě dala žlutická městská rada, která 2. května roku 1701 rozhodla postavit na náměstí „sloup ke cti Nejsvětější Trojice“ a uzavřela smlouvu na jeho zhotovení s Oswaldem Josefem Wendou. Ten se v ní zavázal, že sloup „podle jemu dodaného originálního nákresu zhotoví podle svého umění, jak se mu vyučil, co nejlépe a nejtrvanlivěji bez jakékoli chyby a nedostatku“. Pracoval pak na něm až do roku 1704 a za honorář 1105 zlatých a 45 krejcarů vytvořil dílo, které široko daleko nemá obdoby.
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice ve Žluticích dnes počítáme mezi sloupy morové, přestože mezi jím a morovými epidemiemi není žádná přímá souvislost. Autor předlohy se totiž nechal inspirovat jedním z nejslavnějších morových sloupů v celé monarchii, vídeňským trojičním sloupem Am Graben. Žlutický sloup přitom v žádném případě není žádnou otrockou kopií slavné předlohy. Wenda tu na základě předem daného formálního řešení kompozice vytvořil svébytné dílo vynikající kvalitou sochařské práce a slohovou vytříbeností, první a hned jedno z nejvýznamnějších děl vrcholného baroka na Karlovarsku.

Článek vyšel v deníku PRÁVO v pátek 14. března 2014

Další fotky k článku

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. #1 Michal Špora 20.3.2014 - 7.31

    Ahoj Jiří,
    je to moc zajímavej článek. Obdivuji tvou trpělivost při hledání faktů. Máš tam ale malý překlep. ERECT 1976 WENDA. Mělo by tam být datum 1716.
    M.Špora

    • #2 Jiří Linhart 20.3.2014 - 11.52

      Díky za upozornění, chybička se vloudila, ale už je napravená…

(nebude zveřejněn)