Čtvrtý výjezd do saského Krušnohoří byl vlastně jen „přílepkem“ k rodinné výpravě za příbuznými do Drmal u Jirkova. Vzali jsme to přes Německo proto, abychom ulovili jediný „Mordstein“ evidovaný v (bývalém) okrese Mittlerer Erzgebirgskreis. Nachází se jen tři a půl kilometru od hraničního přechodu Hora sv. Šebestiána / Reitzenhain a dva kilometry severně od centra obce Reitzenhain při zeleně značené lesní cestě do Marienbergu nějakých sto metrů vlevo od silně frekventované silnice B 174 (u nás I/7) z Chomutova do Marienbergu.
Totenstein – přední strana s německým textem
Mohutný, 150 cm vysoký a 120 cm široký obelisk, místně známý jako „Totenstein“, připomíná památku rytmistra Paula von Müncha, který se 23. dubna 1669 na tomto místě stal obětí zákeřné loupežné vraždy. Zločin byl během uplynulých více než tří staletí několikrát literárně zpracován, pro nás nejznámější je povídka „Císařští“, kterou do své knihy „Pražský pitaval“ zařadil „zuřivý reportér“, Egon Erwin Kisch.
Osud rytmistra Münicha se naplnil v okamžiku, kdy se v doprovodu svého sluhy Philippa Schillera vracel z Kréty, kde bojoval ve službách Benátek proti Turkům. Obtěžkán bohatou kořistí a dary, kterými ho dóžecí republika za jeho služby odměnila, spěchal, co mu síly stačily, neboť ho na zámku Meuselwitz v tehdejším sasko-altenburském vévodství čekala svatba s dcerou „majora z Northafftu“ Annou. Poté, co bez úhony projel divokými končinami Balkánu i šumavskými hvozdy, kde se to v té době hemžilo loupežníky, jeho ostražitost poněkud polevila, a tak při přenocování v hostinci v Sebastienbergu (dnešní Hoře svatého Šebestiána) bezelstně přijal nabídku čtyř císařských důstojníků, že další cestu podniknou společně. Že udělal chybu, mu došlo v okamžiku, kdy ho na místě, kde cesta za Reitzenhainem odbočovala do lesa, za ním jedoucí poručík Bayer první střelou z karabiny srazil z koně a druhou mu rozbil hlavu.
Chybu ovšem udělali i zlotřilí oficíři, když nechali utéct sluhu Schillera, který hned druhý den o zločinu informoval úřad ve Wolkensteinu a poskytl i cenné informace o identitě a dalších plánech pachatelů, které se při přenocování v čeledníku dozvěděl od jejich sluhů. Díky tomu byli všichni čtyři důstojníci už za třináct dnů v jejich útulku v hostinci „U hvězdy“ v Eisenachu vypátráni a zatčeni. Soudní proces, kterému přecházelo kruté mučení s použitím palečnic, španělských bot a skřipce, byl nemilosrdný.
Poprava, která se konala na den přesně tři měsíce po Münichově zavraždění v úterý 23. července 1669, přilákala na Goldberg u Eisenachu obrovský dav (píše se o „tisících“) zvědavců. Císařský vrchní strážmistr Wilhelm von Haitmar, mučením dolámaný tak, že ho na popraviště museli táhnout na káře, kapitán poručík Christoph Richter a poručík Martin Wilhelm von Pfu! byli sťati mečem, poručík Hanß Beyer z Kadaně, který byl iniciátorem a přímým vykonavatelem vraždy, byl katem Gerichem lámán kolem. Na závěr pochmurného divadla byly mrtvoly „spleteny na třech kolech, lidem k poučení a havranům k jídlu“.
Kámen, který Münichovu vraždu připomíná už víc jak půl čtvrtého století, mě přišel dost draho. V jedné z mnoha na kilometry roztahaných krušnohorských vesnic, na místě, ze kterého byly k nejbližším domům na obě strany stovky metrů a kdo to tady neznal, musel se domnívat, že už je mimo obec, mě zachytil radar a stálo to 50 Eur.
Loading...
Napsat komentář