Poněkud opožděná zpráva
o opožděném adventním výletu k Juliussteinu


Plánů na letošní advent jsme měli více, natěšený jsem byl zejména na návštěvu Annabergu o poslední adventní neděli, kdy tam je na slavnostně vyzdobeném náměstí k vidění defilé krojovaných hornických spolků z celého Krušnohoří. Jenže člověk míní a bacily mění. Nejprve na týden znehybnila viróza mě, sotva jsem se z toho vzpamatoval, tak na nějakých deset dnů padla Maruška a tak jsme se v bázni Boží dočkali Vánoc, aniž bychom to, co jsme měli v úmyslu, měli nejmenší šanci realizovat. Na „adventní“ výlet jsme se pak vypravili až v době mezi svátky a Silvestrem s kamarády Plzeňáky Staňkovými, a protože Maruška v té době pořád ještě nebyla úplně fit, žádnou velkou štrapáci jsme neplánovali.  Ideálním cílem byl Juliusstein, renesanční hraniční kámen, postavený v roce 1544 na česko-saské hranici nedaleko Vysokého kamene u Kraslic.
Byl jsem u Juliussteinu před pár lety s Rudou Volemanem, šli jsme k němu tenkrát z české strany, a bylo to docela dobrodružné. Vyšli jsme z Kostelní, kde Rudolf s mapou v jedné ruce naznačil druhou rukou směr, kterým bychom se měli ubírat, a šli jsme. Šli jsme po té pomyslné čáře na mapě bez ohledu na terén, bylo to dost krkolomné, ale nakonec jsme k mému neskrývanému překvapení k tomu slavnému kameni došli bez nejmenšího bloudění. Základní informace o něm a fotky z té doby mám ve fotogalerii pod heslem Juliusstein.
I když bych nejspíš tu tehdejší cestu – necestu dokázal se slušnou přesností zopakovat, zvolili jsme očividně snazší variantu pouti k Juliussteinu ze saské strany po žlutě značené cestě z Eubabrunnu. A opět, jako už mnohokrát se potvrdilo, že věřit německým turistickým mapám se ne vždy vyplácí. „Wappenstein“ zakreslený na mapě „Südliches Vogtland / Bäderwinkel“ z edice „Schöne Heimat“ asi půldruhého kilometru od rybníka „Schulteich“ přímo na místě, kde žlutá křižuje státní hranici, je ve skutečnosti o dobré dva kilometry dále na sever. Cesta k němu nebyla příjemná, pořád nahoru dolů, a aby toho nebylo málo, tak posledních asi dvě stě metrů přes močál.


Přežili jsme to nakonec ve zdraví, čehož důkazem jsou „vrcholové“ fotky naší expedice u Juliussteinu, který se aktuálně nachází ve stavu, kdy se může po každém větším dešti sesunout i se svahem, na kterém stojí. Dlužno poznamenat, že nejenom datum, ale ani počasí nebylo toho dne ani trochu adventní, po sněhu ani památky, v lese rostly nějaké záhadné houby a Maruška dokonce cestou našla nějaké kvítí, o kterém tvrdila, že je to pryskyřník…

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)