Křížová cesta moravskou metropolí

Nejspíš jsem se tím tady ještě nechlubil, ale součástí mého života je už dobrých dvacet let nohejbal. Samozřejmě ne, že bych se sám někdy pokoušel překopnout balon přes síť, tolik soudnosti ještě mám, angažuji se jenom jako bafuňář. Oficiálně se ta moje funkce jmenuje sekretář Karlovarského Krajského nohejbalového svazu, a co obnáší, tady nehodlám rozebírat, ale asi to nedělám špatně, když mě pozvali jako čestného hosta na Mistrovství světa v nohejbalu do Brna. K bonusům s tím spojeným patřilo nejenom ubytování v celkem slušném hotýlku a stravenky, za které jsem dostal celkem slušné jídlo i dost strašné brněnské pivo, ale také poměrně dost volného času, který jsem si vyhradil k vyhledání všech křížových kamenů na území moravské metropole.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Kamenné památky dopravního značení na Karlovarsku

V sobotu 1. října 2016 se v zasedačce muzea v Aši uskutečnilo tradiční setkání „členů, příznivců a přátel“ Společnosti pro výzkum kamenných křížů. V pořadí už třiatřicáté, pro mne ale teprve druhé. Po dohodě s pořadatelem setkání panem Poorem jsem si pro tuhle příležitoat připravil příspěvek, ve kterém jsem se pokusil shrnout výsledky mého „bádání“ na téma „Kamenné památky dopravního značení na Karlovarsku“. K mému překvapení jsem s tím nebyl vypískán, naopak jsem se dočkal potlesku a v kuloárech pak i nějakého toho slůvka uznání, a tak jsem si řekl, proč tuhle – pravda poněkud delší – práci nedat i na můj blog. Fotky k najdete v galerii na konci článku.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Ypsilonka u Chebu – návrat na „místo činu“
po dlouhých čtyřiceti letech

Čas od času, minimálně ale jednou do roka si „my kluci, co spolu mluvíme“ dopřáváme výlet na kolech z Chebu do Karlových Varů. Je to cesta pohodlná, pro náš Old Boys Bike Team jako ušitá na míru, vede pěkně po břehu Ohře a tedy pořád po rovince, nepočítám-li to jedno jediné stoupání mezi Dasnicemi a Hlavnem. Z Chebu do Varů jsme se vydali i letos koncem září, jen ve dvou s přítelem Vladimírem řečeným Abbé, a protože změna je život, zkusili jsme cestu jinou. Od naší oblíbené hospůdky, kde pravidelně snídáváme vynikající dršťkovku, jsme si to z Chebu namířili na opačnou stranu do Hájů a odtud do Podhradu, kde jsme najeli na cyklotrasu 2070, která vede po levém břehu vodní nádrže Jesenice. Cesta je to pěkná, střídá se to kousek lesem, kousek po poli a kousek mezi chatkami, chvílemi nahoru a pak zase dolů, chvíli terénem a chvíli po asfaltu, a tak pořád dokola. A najednou se před námi objevila „Velká červená jednička“ a já se rázem ocitl nějakých čtyřicet roků v minulosti. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Z deníčku lázeňského pacienta IV:
Za kamennými památkami v okolí Kynžvartu

Tři dny před koncem mé lázeňské mise se mi ve středu 24. srpna konečně podařilo realizovat dlouho plánovaný výlet za kamennými památkami do okolí metternichovského zámku Kynžvartu. Ke spoluúčasti jsem vyzval starého kámoše Vendise, se kterým jsme se před polednem sešli na nádraží v Chebu. Tam naše expedice v 11:49 odjezdem spěšného vlaku směr Lázně Kynžvart odstartovala, a tam také jsme ji po zhruba pěti hodinách slavnostně – ústeckou desítkou v nádražní krčmě – zakončili. Do mé sbírky pozoruhodných kamenných památek přibyl jeden pěkně zachovaný „císařák“, barokní socha sv. Antonína a přírodní památka „Kynžvartský kámen“. Našlapali jsme za nimi nějakých 12 kilometrů v příšerném vedru, málem jsem to odstonal. Zobrazit další »

1 komentář

Z deníčku lázeňského pacienta III:
Monarchové v lázních císaře Františka

Františkovy Lázně, nejmenší a nejmladší ze tří lázeňských měst v západních Čechách jsou bezesporu místem s největší hustotou habsburských pomníků u nás, a možná i na světě. Na ploše zhruba jednoho kilometru čtverečného tu stojí hned čtyři sochy panovníků z dynastie, která v Čechách vládla dobré tři století. Dvě z nich připomínají zakladatele lázní Františka I., třetí je pomníkem císaře Františka Josefa I., který Františkovy Lázně povýšil na město, a čtvrtá připomíná reformátora Josefa II. V zemi, kde byly sochy Habsburků po roce 1918 houfně odstraňovány a ničeny, něco nevídaného. Otázkou „kde se tu ti Habsburkové vzali?“ jsem se zabýval už při svém prvním léčebném pobytu ve Františkových Lázních v říjnu 2007 a výsledkem byla reportáž, která tenkrát vyšla v deníku PRÁVO a dneska si ji můžete přečíst tady: Zobrazit další »

Žádné komentáře

Z deníčku lázeňského pacienta II:
Dva „nové“ kamenné kříže na Chebsku

Asi bych byl nenormální, kdybych své letošní lázeňské cyklovandry nesměroval na místa, kde jsem před devíti lety nacházel své první křížky. K mému potěšení stojí – alespoň ty, které jsem až dosud navštívil – na svých místech a některé vypadají, že se o ně dokonce někdo stará. A aby té radosti nebylo málo, zajel jsem si i ke dvěma „novým“, do Libé a do Hranic. Zobrazit další »

Žádné komentáře