Židovské hřbitovy v Malé Šitboři a Úbočí

Jedenáctý listopad se v naší rodině slavil, co pamatuju., Neměli jsme sice v přízni žádného Martina, ale toho dne se narodila naše maminka. V roce 1919, letos by jí bylo devětadevadesát let. Oslavili jsme to její nedožité jubileum ve stylu, jaký by se jí asi líbil, se vzpomínkou na ni jsme si udělali výlet po židovských hřbitovech na Chebsku. Dochovalo se jich v celém okrese šest – v Drmouli, Lázních Kynžvart, Lomničce, Poutnově, Malé Šitboři a Úbočí, my jsme si vybrali tu Šitboř a Úbočí. Obě ty vesnice se rozkládají na západním úpatí Slavkovského lesa v prostoru mezi Kynšperkem a Lázněmi Kynžvart, vzdálenost mezi nimi je sotva pět kilometrů. Obě byly založeny v době kolonizace zdejší oblasti, Malá Šitboř (Klein-Schüttüber) je písemně prvně zmiňovaná v roce 1299, Úbočí (Amonsgrün) v roce 1373. Židé se zde objevují někdy v první polovině 18. století, doloženi jsou jak v Malé Šitboři a Úbočí, tak i v nedalekém Milíkově. Hřbitovy jsou ovšem mladší.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Podzimní pouť do „kostela duchů“ v Lukové

O postavách „duchů“ v kostele sv. Jiří v Lukové na Manětínsku se píše už od roku 2012, kdy si zchátralý svatostánek vybral student Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni Jakub Hadrava, aby zde realizoval projekt své bakalářské práce. Jako předlohu použil řadu skutečných lidí, které naaranžoval do potřebných pozic, obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou, kterou pak nechal vytvrdnout. Vytvořil tak uvnitř zpustlého svatostánku dvaatřicet sádrových soch, postávajících či sedících v lavicích, jako tu druhdy ve zbožném rozjímání postávali či posedávali lidé (čti sudetští Němci), kteří se sem do kostela celá staletí chodili modlit. Kostel, tou dobou těsně před spadnutím, se rázem stal vyhledávanou atrakcí; za pět let od roku 2013 do konce roku 2017 ho navštívilo skoro 13 tisíc lidí, kteří na dobrovolném vstupném přispěli na jeho opravu částkou více než půl milionu korun. První listopadovou sobotu jsme se k nim připojili i my.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Babí léto s Britou – 5
Výprava za ztracenými Židy v Lomničce

Ani konec října nepřinesl zásadní změnu počasí k horšímu, a tak jsme si naší oslavu babího léta s Britou užívali naplno i v prvních dnech listopadu. A protože už jsme všechny naplánované cíle u nás na Sokolovsku navštívili (viz předchozí příspěvky), vydali jsme se hledat stopy ztracených civilizací do nepříliš probádaných končin chebského okresu. Nakreslili jsme si na mapě okruh z Velkého Luhu přes Luby a Vackov do Lomničky, kde byl hlavní cíl dne, a pak zase zpátky do Velkého Luhu. S plánovanými odbočkami k památkám by to dalo skoro dvacet kilometrů, a proto jsme kratší polovinu cesty jeli vlakem.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Babí léto s Britou – 4
Co zbylo z Krásné Lípy…

Už už to vypadalo, že bude s našimi podzimními výlety utrum. Během posledního říjnového týdne se počasí rapidně zhoršovalo, v neděli, kdy jsme slavili sto let Československa, u nás v Lokti dokonce sněžilo, ale pak se jako zázrakem opět vrátilo babí léto, a tak jsme se s Britou vydali na další putování Sokolovskem po stopách „ztracené civilizace“. Čekalo nás zhruba deset kilometrů z Kostelní Břízy do Krásné Lípy a zpátky, které jsme poctivě a bez újmy na zdraví odšlapali. A skoro na každém kroku bylo na co koukat.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Babí léto s Britou – 3
Za kamennými památkami v Horním Slavkově

Snad natruc meteorologům, kteří na druhou půli října už předpovídali chladné a deštivé počasí, nám dobrotivý Pán dopřál ještě týden babího léta navíc. Škoda ho nevyužít, a tak jsme si dopřáli výlet za kamennými památkami starobylého města Horního Slavkova. Začali jsme na místě, které pro mnoho jiných před námi bylo posledním místem, které v životě viděli, na místním popravišti.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Babí léto s Britou – 2
Z Chlumu sv. Maří do Kaceřova a zpátky

Na západní hranici okresu Sokolov se na obou březích Libockého potoka rozkládá zemědělská obec Kaceřov. Založena byla pravděpodobně už v první polovině 13. století v období kolonizace Chebska cisterciáckým klášterem z Waldsassen, nejstarší dochovaná písemná zmínka o ní pochází z roku 1312. Přestože Kaceřov patří mezi „obyčejné“ vesnice, ve kterých se za osm set let nestalo nic, co by je zapsalo do historie většími než malými písmeny, dochovalo se tady několik pěkných památek, které rozhodně stojí za vidění.

Zobrazit další »

Žádné komentáře