Půl dne v okrese Praha-východ
a viděli jsme tři kříže, hvězdárnu a zámek

Jsou okresy, kde je k nalezení všech kamenných křížů třeba obětovat řadu dní, týdnů, ba i měsíců, a jsou okresy, kde se to dá zvládnout za půl dne. Přesně to je případ okresu Praha-východ, kterým jsme projížděli v sobotu na svatého Martina. Z Nymburka jsme vyjížděli krátce po osmé ráno, chvilku po poledni jsme už byli na karlovarské výpadovce za Prahou, a ty čtyři hodiny mezi tím nám stačily na nalezení křížů v Ondřejově, Všestarech a Velkých Popovicích, procházku parkem kolem zámku v Kostelci nad Černými lesy, prohlídku areálu ondřejovské hvězdárny i na oběd ve velkopopovickém pivovaru. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Smírčí kříže jako oběti lidové tvořivosti

Dlouho se mělo za to, že největší nebezpečí pro drobné kamenné památky hrozí ze strany zlodějů vandalů, tedy lidí se špatnými úmysly. Čím dále častější jsou ale případy, kdy jsou kamenné památky smrtelně ohroženy jednáním lidí vedených úmyslem konat dobro. Nenávratné poškození pískovcového smírčího kříže v Krajkové na Sokolovsku svéráznou „renovací“, které jako odstrašující příklad uvedl v článku pro Sborník SPVKK v roce 2009 odborný pracovník NPÚ v Lokti Lukáš Smola, bohužel nebylo poslední. V letošním roce byly členy SPVKK zaznamenány jen na Karlovarsku nejméně dva nové případy neodborných úprav kamenných křížů.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Na návštěvě v Nymburce a Skůrách

V pečlivě vedeném katalogu kamenných křížů a křížových kamenů na smircikrize.euweb.cz jsou v celé republice jen tři okresy bez záznamu – na severní Moravě Karviná a v Čechách Pardubice a Nymburk. Nevím, jak Karviná a Pardubice, ale Nymburk by klidně nejméně jeden záznam mít mohl. Pěkný kamenný kříž s reliéfem Krista na kříži stojí vedle vchodu do zdejšího chrámu sv. Jiljí už pěkných pár let. Byl jsem se na něj podívat, nejde samozřejmě o autentický středověký kříž smírčího typu, ale o barokní práci ze zdejšího zrušeného hřbitova, ale myslím, že i tak by se v evidenci SPVKK vyjímal docela dobře. Jsou tam i jiné původně hřbitovní kříže, a zdaleka ne tak pěkné.

Zobrazit další »

1 komentář

Za Franzem Kafkou do Siřemi

Někdy v půli prázdnin jsem po dlouhém přemítání dospěl k názoru, že ta GPS navigace nejspíš nebude taková blbina, za jakou jsem ji až dosud považoval, a to byl jen krůček k tomu, abych tou „chytrou krabičkou“ vybavil náš automobil. A když jsme si pak na dobře známých trasách mezi Loktem a Karlovými Vary vyzkoušeli, že to opravdu funguje, vyrazili jsme konečně na výlet do vzdálených končin v okrese Louny. Do navigace jsme zadali postupně tři adresy: parkoviště na křižovatce Karlovarské a Kostelní ulice ve Vroutku, čp. 145 v Malé Černoci a čp. 7 na návsi v Siřemi, a světe div se, ten přístroj nás tam pokaždé bezpečně dovedl. Ve všech třech případech nám oznámil, že jsme na místě, přesně před těmi konkrétními staveními, která jsme hledali. Pojďte se na ta místa podívat s námi: Zobrazit další »

Žádné komentáře

Dovolená v Českém ráji,
den pátý – dva kříže na cestě domů

Poslední den dovolené jsme strávili na cestě domů do Lokte. Brali jsme to přes Příbohy s tím, že se tam můžeme u Doubravů ještě jeden den zdržet, ale moc jsme tomu nevěřili. Potíže jsme tušili hlavně v naší Britě, která se těžko snáší s jinými fenami a vůči těm větším je agresivní do té míry, že si koleduje o výprask. A to jsem rozhodně riskovat nechtěl. Aby ten návrat domů nebyl jen o cestě autem po silnicích, naplánoval jsem trasu před dva křížky. První na samotném začátku ve Kbelnici a druhý na dohled od Příboh v obci Houska. Oba jsme úspěšně našli, první ve Kbelnici a druhý u hradu Houska, a byly to kříže na této dovolené šestý a sedmý. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Dovolená v Českém ráji,
den čtvrtý – na Prachově

Pondělí 26. června byl den, na který jsem se obzvlášť těšil, neboť jsem se měl na Prachově setkat s mým prvním „kamarádem ze skal“ vůbec. Ode dne, kdy jsme se tady s Honzou Jarešem poprvé potkali, už uplynulo víc jak půl století, přijel jsem tenkrát, o prázdninách roku 1962 do Prachovských skal jako úplný zelenáč, který měl za sebou zhruba roční přípravu v žulových skalách Krušných hor a Poohří, hlavně tedy ve „Svatoškách“, ale o „pískařině“, tedy lezení na pískovci, jsem měl představy jen mlhavé. Zobrazit další »

Žádné komentáře