Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Autor: Jiří Linhart Strana 40 z 41

Z Březové do Kostelní Břízy aneb chvála sokolovských turistů

Loading

Od té doby, co jsem se počátkem loňského roku stal občanem okresu Sokolov, mám pořád co objevovat. Hlavně v oblasti Slavkovského lesa nacházím často místa, o kterých jsem až dosud neměl ani tušení. Objevná – ovšemže jen pro mne – byla i pěší túra, kterou jsem si dopřál předposlední říjnovou sobotu, kdy jsem se rozhodl smazat jeden letitý rest v Kostelní Bříze.

Kytička na hrobě Karla Šrámka aneb dva důvody, proč se vydat v říjnu do Lubů

Loading

Předpověď počasí věštila na polovinu října pěkné počasí, a tak jsem se v sobotu vydal do Lubů. Městečko rozložené v sedle oddělujícím od sebe masivy Krušných hor a Smrčin je všeobecně známé výrobou hudebních nástrojů, pro sběratele kamenných křížů je ale především spojeno s osobností Karla Šrámka, který na zdejším hřbitově sní svůj věčný sen.

Křížové kameny v Schönwaldu, němí svědkové dávných tragédií

Loading

V srdci malebného pohoří Smrčiny (Fichtelgebirge), rozkládajícího se na území Bavorska, Čech a saského Vogtlandu, leží na úpatí 827 metrů vysokého Kornbergu městečko Schönwald. Z Aše sem průměrně zdatný turista dojde za necelé dvě hodiny a určitě nebude litovat. Čeká ho, vedle dalších turistických lákadel, dobrodružná výprava za tajemnými kamennými památkami středověku.

Tajemné kříže v bavorsko-sasko-českém Trojmezí

Loading

Kdo má rád krajinu obestřenou tajemstvím, ten se tady na Trojmezí musí cítit jako ryba ve vodě. Místo, kde se v jediném bodě setkávají po staletí neměnné hranice Čech, Saska a Bavorska, patří ve střední Evropě k nejtajemnějším.

Za vůní železa, kouře a vodní páry

Loading

Pokud je mezi čtenáři těchto řádek někdo, kdo se narodil v posledním roce největší světové války a prožil dětství v blízkosti většího nádraží, bude asi stejně jako já dodnes trpět steskem po těch starých zlatých časech parní železnice. Pravdou je, že to, co se dneska na kolejích pohybuje, je většinou rychlejší, pohodlnější a čistější než vlaky našeho dětství, ve kterých byl cestující na nepohodlné dřevěné lavici neustále zasypáván sazemi. Pravdou ale také je, že každému, kdo to zažil, se dodnes stýská po oné nezaměnitelné směsici vůní oleje, kouře a vodní páry. A tak, jakmile se někde objeví oznámení, že semhle či támhle přijede „nostalgický“ parní vláček, o diváky nemá nouze. Bohužel je těch příležitostí u nás stále méně a méně…

Strana 40 z 41

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák