Plnou parou do pekla

Obdiv k parním lokomotivám mě drží už od útlého dětství, které jsem prožil v Liberci. K nezapomenutelným zážitkům z té doby patří pohled z lávky přemosťující liberecké nádraží, kam mě občas „za odměnu“ vzal táta,  na rozsáhlé kolejiště se spoustou dýmajících lokomotiv. Parní lokomotivu bych od té doby podle nezaměnitelné směsi vůní kouře, přehřátého oleje a vodní páry asi poznal i se zavázanýma očima a zastydlou rýmou.

Příležitostí vidět „živou“ parní lokomotivu není dneska zase tolik, aby se daly házet za hlavu. Jedna z nich se naskytla na „Mikulášské jízdě“, kterou v sobotu 1. prosince pořádal železniční spolek Klub M 131.1 na trati Sokolov – Hřebeny – Kraslice. Vydali jsme se tam s Martinem, a byla to pro nás oba premiéra. Martin ve svých necelých sedmi letech viděl svou vůbec první parní lokomotivu, a já se mohl radovat, že na Karlovarsko poprvé zavítal pozoruhodný stroj řady 464.1.

"Ušatá" lokomotiva 464.102 na odjezdu do Pekla

Řada 464.1 vznikla zdokonalením osvědčené řady 464.0, vyráběné v letech 1933 až 1940 v lokomotivkách ČKD a plzeňské Škody v sérii celkem 76 kusů. Přídomek „Ušatá“ dostala podle usměrňovačů kouře, které se poprvé objevily právě u řady 464.0. Lokomotivy řady 464.1 byly vyrobeny jen dvě a do dneška se zachovala jen lokomotiva 464.102. Za to, že zavítala vůbec poprvé na Sokolovsko, můžeme vděčit tomu, že „Šlechtična“ 475.111, která odtahala zatím všechny Mikulášské jízdy, prodělává rozsáhlou opravu.

Přivítání se „Ušaté“ 464.102 dostalo velkolepé, na nádraží v Sokolově způsobila hotový sběh lidu a na mnoha místech zhruba 25 km dlouhé trasy do Kraslic číhaly na vzácný „úlovek“ desítky fotografů. Aniž bych jim chtěl konkurovat, nabízím čtenářům mého webu taky pár fotek.