Minerálka Břetislav u Plesné,
nejradioaktivnější pramen v republice


Člověka vždycky potěší, když může navštívit cokoli, co se pyšní předponou „nej“, Proto jsou v takové oblibě pyramidy v egyptské Gíze, Grand Canyon na řece Colorado v USA nebo Velká čínská zeď. K jednomu takovému „nej“ jsme se na začátku prázdnin vypravili i my, naštěstí jsme se nemuseli trmácet nijak daleko. Naše „nej“ se totiž nachází v zalesněném svahu asi sto metrů nad železniční tratí z Františkových Lázní do Saska zhruba kilometr na jih od stanice Plesná. Tady byl před pěti roky, v červnu 2016 výzkumnou skupinou Přírodovědecké fakulty UK v Praze objevený minerální pramen, který se po zevrubném zkoumání ukázal být nejradioaktivnějším povrchovým vývěrem v celé naší republice. Rok poté byl zachycený a vyvedený do malého kamenného pomníčku, ke kterému vede od železniční zastávky Plesná žlutě značená turistická pěšina.

Maruška a Břetislav

Pramen, který dostal jméno Břetislav po významném karlovarském hydrogeologovi a znalci západočeských léčivých zdrojů Břetislavu Vylitovi (1932–2015), má vydatnost necelé tři litry za minutu a radioaktivita činí 12 kBq (kiloBecquerellů) na litr vody. Větší radioaktivitu rovných 20 kBq/l u nás vykazuje jedině pramen Agricola, ten je ale hlubinný, navrtaný byl v roce 2000 v hloubce 500 m pod povrchem země na 12. patře dolu Svornost v Jáchymově. Ještě větší radioaktivitou 23 kBq/l se vyznačuje pramen Wettinquelle, který sice vyvěrá jen asi tři kilometry západně od Břetislava, ale už za hranicemi naší republiky v saských lázních Bad Brambach. Oba ty prameny, Agricola i Wettinquelle, se běžně využívají k pitným kúrám i koupelím, takže napít se Břetislava, nebo opláchnout si u něj obličej nepředstavuje žádné riziko. Při krátkodobém užívání žádné negativní účinky z ozáření určitě nehrozí, kdo by chtěl ale pramen užívat častěji, měl by se nejprve poradit se svým lékařem.

Město Plesná (německy Fleißen), na jehož katastru Břetislav vyvěrá, je místem s více než osm set roků psanou historií, první zmínka o něm pochází z roku 1185, kdy se ves toho jména objevuje v soupisu zboží kláštera Waldsassen. Pouhou vesnicí byla Plesná až do září roku 1900, kdy teprve byla rozhodnutím císaře Františka Josefa I. povýšena na městys. Tou dobou už přitom byla významným průmyslovým centrem s celou řadou továren zaměřených na výrobu textilu a hudebních nástrojů, zejména houslí, mandolín a kytar. Těch továren tu za první Československé republiky napočítali čtyřiadvacet a bohatství, které dokázaly vyprodukovat, je v Plesné dodnes vidět; co chvíli tu narazíte na honosné a většinou velmi dobře udržované vily, vystavěné tady v „lepších“ dobách zdejšími podnikateli, továrníky a koncesionáři.

Plesná má i velice zajímavou historii náboženskou.  Už na počátku 15. století byla obec „dvojího vyznání“, kde kromě katolíků byl i nemalý počet protestantů, po uzavření „augsburského náboženského míru“, kterým byla v roce 1555 v Německu obě náboženství zrovnoprávněna, se pak Plesná stala většinově evangelickou. Statečně odolala i protireformačnímu úsilí Habsburků po Bílé hoře, a byla jedinou obcí Českého království, které bylo dovoleno zůstat evangelická.

„Reformační“ kříže v Plesné – chtělo by to kosu…

Pozoruhodnou památkou na dobu reformace v Plesné jsou tři smírčí kříže, které stojí na severozápadním okraji města ve svahu nad cestou do Bad Brambach. Kdo si dá práci je prozkoumat blíže, najde na nich vyrytá písmena a číslice, které skládají nápis REF IN – FLEISSEN – 1564. Ten text samozřejmě není původní, na kříže ho nechal vyrýt evangelický pastor Johannes Unger během velkolepých oslav třístého výročí reformace 6. července 1864. Ani pořadí těch křížů nebylo vždycky takové, jako dnes, ještě na kresbě vždy přesného Karla Šrámka z roku 1927 vidíme kříž s letopočtem 1564 vlevo, dnes je vpravo.

Starší než nápis oslavující výročí reformace je lidová pověst vycházející z tvaru jednotlivých křížů. Praví, že „v období třicetileté války se zde střetli tři nepřátelští vojáci, což přerostlo v masakr; jednomu byla setnuta hlava, tělo druhého bylo roztrháno a vítěz přišel o ruku.“ Legenda je to hezká, ale s pravdou nemá nic společného.

Pramen Břetislav vyvěrá kousek nad železniční tratí vedoucí z Františkových Lázní přes Vojtanov do saského Plavna, která rovněž stojí za pozornost. Nevím, kolik lidí ví, že mezi stanicemi Vojtanov a Plesná projíždí vlak asi čtyři kilometry po území Německa, a že ještě poté, co za Plesnou opustí území České republiky, se k nám klikatící se trať ještě dvakrát vrátí, takže státní hranici překonává hned sedmkrát. Trať k nám přivedla společnost „Královské Saské státní dráhy“ v roce 1865, kdy už byla hranice mezi Čechami a Saskem několik staletí ustálená v dnešní podobě. Vedení železničních tratí přes území jiných zemí se odborně říká „železniční privilegovaná peážní doprava“ a vždy se na ní musí dohodnout obě dotčené země. V případě Rakousko-Uherské monarchie a Saského království to v polovině předminulého století zřejmě žádné problémy nedělalo.

Před lety, v březnu roku 2014 jsme si tuhle trať z větší části pošli pěšky, reportáž si můžete přečíst zde.

Sdílejte tento článek
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)