Židovské hřbitovy v Malé Šitboři a Úbočí


Jedenáctý listopad se v naší rodině slavil, co pamatuju., Neměli jsme sice v přízni žádného Martina, ale toho dne se narodila naše maminka. V roce 1919, letos by jí bylo devětadevadesát let. Oslavili jsme to její nedožité jubileum ve stylu, jaký by se jí asi líbil, se vzpomínkou na ni jsme si udělali výlet po židovských hřbitovech na Chebsku. Dochovalo se jich v celém okrese šest – v Drmouli, Lázních Kynžvart, Lomničce, Poutnově, Malé Šitboři a Úbočí, my jsme si vybrali tu Šitboř a Úbočí. Obě ty vesnice se rozkládají na západním úpatí Slavkovského lesa v prostoru mezi Kynšperkem a Lázněmi Kynžvart, vzdálenost mezi nimi je sotva pět kilometrů. Obě byly založeny v době kolonizace zdejší oblasti, Malá Šitboř (Klein-Schüttüber) je písemně prvně zmiňovaná v roce 1299, Úbočí (Amonsgrün) v roce 1373. Židé se zde objevují někdy v první polovině 18. století, doloženi jsou jak v Malé Šitboři a Úbočí, tak i v nedalekém Milíkově. Hřbitovy jsou ovšem mladší.

Starý židovský hřbitov v Malé Šitboři patří na Chebsku k nejzachovalejším

Židovský hřbitov v Malé Šitboři byl založený v první třetině 19. století asi kilometr jižně od vsi uprostřed polí, dnes je obklopený náletovými stromy, které rostou i uvnitř zdí obestavěné nekropole. První (zápisem v matrice zemřelých) doložený pohřeb se tady odehrál v červnu 1818, kdy byl do země k věčnému spánku uložený Moses Steiner. Nejstarším z devadesáti dochovaných náhrobků pochází z roku 1821, nejmladší z roku 1900. Pak už se hřbitov přestal používat, neboť 20. století Židé ze vsi odešli.

Podobně jako jiné židovské památky byl i malošitbořský hřbitov za nacistické okupace zpustošený a destrukce nebyl ušetřený ani v době, kdy tady vládli komunisti. K nápravě se přikročilo až po listopadovém převratu, v roce 2006 byly všechny náhrobní kameny opět vztyčeny, v roce 2008 byl hřbitov přesně zaměřen a na jaře 2009 byly všechny náhrobky změřeny a očíslovány. Vyčerpávající (a k tomu pěkným jazykem napsanou!) monografii židovského hřbitova v Malé Šitboři od karlovarského historika Lukáše Svobody mohou zájemci najít zde.

Znovupostavené řady náhrobních kamenů na židovské nekropoli v Úbočí

Podobné osudy, jako ten malošitbořský, má za sebou i židovský hřbitov v Úbočí. Židovská obec zde byla zhruba stejně početná jako v Malé Šitboři, koncem 18. století tu žilo 12 rodin, dohromady šest desítek lidí včetně dětí, ve 2. polovině 19. století začínají Židé i odtud odcházet a v roce 1910 už v Úbočí nebyli žádní. Židovský hřbitov byl založen ve svažité rokli na jihozápadním okraji vsi asi dvě stě metrů od bývalé židovské čtvrti zvané zde Judenstadt. Od obce je oddělený pahorkem, na kterém stával kdysi hrad Boršengrýn, ze kterého se do dnešních dnů nedochovalo vůbec nic; cesta ke hřbitovu nevede, jen vyšlapaná pěšina po břehu malého rybníčka po levé straně silnice. Hřbitov samotný není tak pěkně udržovaný, jako v Malé Šitboři, ale pořád patří na Chebsku k těm nejzachovalejším. Do dnešních dnů se zde dochovalo sedm desítek náhrobních kamenů, nejmladší identifikovaný je z roku 1903. I tomuto hřbitovu je věnována obšírná monografie Lukáše Svobody, najdete ji zde.

Kromě židovského hřbitova není v Úbočí celkem nic k vidění. Hrad Boršengrýn, vystavěný v poslední čtvrtině 14. století na místě starší tvrze, byl už v roce 1452 dobytý a vypálený, od té doby sloužil už jen jako zdroj stavebního materiálu (např. pro stavbu ohradní zdi židovského hřbitova) a dodnes z něj nezbylo nic než nezřetelné terénní úpravy. Jedinou drobnou kamennou památkou obce je pomník padlým z 1. světové války, ani ten se ale nedochoval v dobré kondici. Z památníku stojícího vlevo od silnice na výjezdu z obce ve směru do Dolního Žandova, zmizel litinový kříž i deska z černého skla se jmény pětadvaceti mužů ztracených ve víru Velké války.

Atypická Boží muka u Malé Šitboře

V Malé Šitboři  už není k vidění vůbec nic, zámek z první poloviny 18. století byl v 60. letech minulého století zbořený a za své vzala i barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1757. Na dohled od židovského hřbitova jsem ale u cesty ke státní silnici I/21 z Chebu do Mariánských Lázní narazil na něco víc než dvoumetrový jehlanovitý kamenný sloupek, který jsem na první pohled šacoval na starý ukazatel směru. Sémě pochybnosti, o co tady vlastně jde, vzklíčilo v okamžiku, kdy jsem na straně odvrácené od vsi objevil v horní části toho sloupu vysekanou niku, do které by se pohodlně vešla menší soška. Podezření, že se nejspíš jedná o Boží muka, mi potvrdil i výsostný odborník přes drobné kamenné památky (a zejména dopravní značení) Pavel Jakubec. „Toho sloupku jsem si také všiml, a protože mám Chebsko docela naježděné, lze ho zkonfrontovat s podobnými objekty na jiných místech. Na vrcholku býval malý železný kříž a v nice nejspíš svatý obrázek. Svým způsobem jde tedy o Boží muka,“ napsal mi na můj dotaz.

Zhruba na půl cestě mezi Malou Šitboří a Úbočím, kdyby mezi nimi tedy nějaká přímá cesta vedla, leží velkostatek Manský dvůr. Místo s pohnutou historií na pomezí mezi tragédií a groteskou. První zmínky o tomto místě pocházejí z roku 1242, kdy na místě pozdější zemědělské usedlosti stávalo strážní místo, později změněné na léno (odtud dřívější německý název Lehnhof). V průběhu staletí se tady střídaly doby prosperity a zmaru až do 30. let minulého století, kdy zdevastovaný statek a zaplevelené pozemky koupil známý pražský architekt prof. arch. Dr. Ing. Milan Babuška a začal hospodářství zvelebovat. Dlouho to ale netrvalo, po Mnichovu musela Babuškova rodina statek opustit a v té době už velice atraktivní Manský dvůr si pro sebe zabral vůdce sudetoněmecké strany a válečný zločinec Konrad Henlein. Sám tu samozřejmě nehospodařil, za války tu bydlela jeho manželka se třemi syny a práci obstarávala skupina francouzských zajatců. Po válce se statek vrátil rodině Babuškových, ale ani tentokrát jejich štěstí nemělo dlouhého trvání. V roce 1948 byl Manský dvůr znárodněný a prosperujícího hospodářství začalo rychle chátrat. Do třetice a snad už naposledy se statek vrátil do majetku rodiny Babuškových po roce 1989 a zažívá dnes své už bůhvíkolikáté znovuzrození. Podle toho, co jsme se dočetli na webu Manského dvora, by tady mělo fungovat muzeum se stovkami exponátů, penzion a hospůdka, byli jsme se tam podívat, ale narazili jsme akorát na zavřené dveře. Asi to funguje jen o sezoně…

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)