Jiří Linhart

Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Strana 31 z 40

Smazaný dluh v Bernarticích – po pěti letech

Loading

Kříž v Bernarticích

Po více jak pěti letech od památné „Pánské jízdy“ na Tachovsko v listopadu 2008 jsem mohl tuhle akci uzavřít a do svého archivu zařadit kamenný kříž č. 0858 v Bernarticích. Došli jsme k němu v neděli 20. července v doprovodu bernartického patriota Václava Pinty a našli ho na místě, kde jsme ho mohli najít už na podzim 2008, kdybych ovšem měl popis z webu suehnekreuz.de, který kříž lokalizuje s udivující přesností skoro na metr. Bohužel jsme ho tenkrát neměli, a tak jsme dokonce hned dvakrát prošli nějakých pětadvacet metrů od něho v domnění, že „musí být“ o nějakých pár set metrů dál. Tam jsme pak skutečně kamenný kříž našli, ale jiný. Tu historii si ostatně můžete nalistovat tady v archivu, stačí kliknout sem.

Ta nedělní cesta na Tachovsko byla vlastně takový „přílepek“ k rodinnému výletu, o kterém se tady více šířit nechci a nebudu. Na trase jsme měli, kromě těch Bernartic, ještě další lokality s kamennými kříži, ostatně jich je v tom kraji mezi Tachovem a Stříbrem požehnaně, ale protože času jsme moc neměli, vybrali jsme si jen ty, kde byly křížky pěkně na ráně v intravilánu obce. I tak jich – s tím bernartickým – do mé galerie přibylo osm.

Old Boys Bike Tour Za památkami Žluticka

Loading

Jestli se na tomto webu už dlouho nepsalo o aktivitách Old Boys Bike Teamu, není to určitě vinou malé aktivity našeho sdružení starých pánů. To už má letos za sebou několik zahřívacích vyjížděk, třeba po trase z Chebu do Varů podle Ohře nebo z Doubí do Lokte přes Kozí vrchy a Horní Slavkov, a také první celodenní cyklovandr „Za památkami Žluticka“. Místy to byla trochu smutná koleda, ale o tom až dále…
Start a cíl expedice byl ve Žluticích (kam jsme se dopravili mikrobusem) a necelých 50 kilometrů dlouhá trasa trasa vedla výhradně po místních komunikacích s minimálním automobilovým provozem. Vydejte se po ní s námi, snad nebudete litovat…

Kamenné památky na saské straně Krušných hor

Loading

Že jsou na tom na německé straně Krušných hor s drobnými kamennými památkami daleko lépe, než my tady v Česku, musí být zřejmé i tomu, kdo tudy projíždí poprvé v životě. Přesvědčili jsme se o tom i na kraťoučké jarní dovolené, kdy jsme s Maruškou během tří dnů „nasbírali“ sedm smírčích křížů, tři nádherné barokní poštovní milníky, hraniční kámen z počátku 16. století a navrch ještě pár dalších těžko zařaditelných kamenů. To vše na celkem malém kousku země kousek za hranicemi, hřeben Krušných hor jsme měli před očima asi tak stejně daleko, jako od nás z Lokte, akorát z druhé strany. „Cestovní zpráva“ tentokrát není sepsána chronologicky, ale rozdělena do malých tématických bloků.

Kamenné rozcestníky na cestě do Jindřichovic

Loading

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když tady napíšu, že nejbližšími „příbuznými“ kamenných křížů jsou kamenné památky dopravního značení. Prastarými brzdovými kameny počínaje přes rozličné milníky, rozcestníky a hraniční kameny vymezující území někdejších panství či okresů až po nejmladší z nich, dnes už ovšem rovněž legendární kilometrovníky vzor 1933. Ty byly doslova na každém kilometru, když jsme jeli v roce 1960 s Vencou Blažkem (zdravím Tě do Kanady, kámo!) autostopem do Tater, minuli jsme jich při jedné cestě snad osm set… Dneska už jich je ovšem málo a v některých oblastech, bohužel právě na Karlovarsku, jsou dokonce vzácnější než smírčí kříže. Že je jich málo ale neznamená, že nejsou žádné – na dva staré kamenné rozcestníky narazíte i cestou z Lokte přes Chodov do Jindřichovic.

Jarní pouť z Plesné do Aše
aneb z Česka do Česka čtyřikrát přes Německo

Loading

V dobách, kdy jsme u nás s více či méně skrývaným odporem „budovali socialismus“, býval Vojtanov jedním z důležitých železničních hraničních přechodů. Jezdilo se tudy Karlexem do Lipska a Berlína a ve Vojtanově do vlaku vždycky narukovala rota komisně se tvářících „orgánů“, kteří cestující obtěžovali pitomými otázkami, kam že to jedou a proč, kolik mají s sebou peněz a odevzdali-li pánové před cestou vojenskou knížku, nahlíželi lidem do kufrů a porovnávali jejich obsah s údaji zaznamenanými v celních prohlášeních a občas dokonce někde odšroubovali nějaký plech a s baterkami v rukou nahlíželi do útrob vagonu. Po nějakém čase vystoupili, vlak se dal pohybu, po chvilce se za okny mihla cedule označujíí zastávku Plesná a Karlex opustil Československo. Nevím, kolik lidí tenkrát vědělo, že vlak poprvé přejel hranice hned pár metrů za železniční stanicí Vojtanov, aby se po nějakých čtyřech kilometrech do Československa vrátil, a že poté, co za Plesnou přejel hranice podruhé, se k nám z Německa vrátil ještě dvakrát a celkem tak hranici mezi tehdejší ČSSR a tehdejší NDR překonal sedmkrát. A protože koleje ani hranice se od té doby nepohnuly, překonává vlak cestou z Chebu do Plauen hranici mezi Českem a Německem sedmkrát dodnes.

Strana 31 z 40

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák