Jiří Linhart

Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Strana 26 z 40

Pánská jízda na východě Čech, den třetí:
Zvičina, Les Království, Josefov a Velichovky

Loading

Po dvou pošmourných dnech jsme se v sobotu posledního října probudili do krásného slunného dne, což jsem já, známé to ranní ptáče, využil k průzkumu okolí našeho bydliště. Památek teda ve Hvězdě moc nemají, akorát kapličku z roku 1776 s poněkud předimenzovanou zvoničkou, která by se uplatnila i na daleko větším objektu, a pomník padlým z 1. světové války, kde je osm jmen a z toho pět Rindtů, dva Aloisové, Josef, Emil a Franz. Nechtěl bych být v kůži toho, kdo v osadě, tehdy se ještě jmenovala Stern, u Rindtů přebíral poštu. Než jsem se provětral, byli už mí kolegové po snídani, a nic nebránilo tomu, abychom se vydali na „horskou“ túru na krajinnou dominantu zdejšího kraje, 671 nadmořských metrů vysokou Zvičinu.

Pánská jízda na východě Čech, den druhý:
Den zasvěcený kamenné kráse

Loading

Téměř dvacetileté angažmá Matyáše Bernarda Brauna na panství hraběte Šporka přineslo obrovskou úrodu uměleckých děl, kterými tenhle gigant českého baroka vyzdobil nejenom areál kukského hospitálu a dnes již zaniklých lázní, ale i přilehlý „Nový les“. Tady se dodnes nachází většinou přímo do skal vytesaný rozsáhlý soubor biblických výjevů včetně monumentální betlémské scény Narození Páně, která dala celému souboru název „Braunův Betlém“. Byl to hlavní cíl naší pouti do východních Čech, a proto jsme se k němu vydali hned první den. Problém, vybrat si ze dvou variant, které nám  itinerář pro cestu ke Kuksu nabízel, za nás vyřešilo počasí – v poněkud pošmourném ránu jsme jednomyslně a bez diskuse zavrhli možnost, trmácet se víc jak čtyři kilometry pěšky přes pole, a jeli jsme autem. Parkoviště na silnici z Hřibojed do Žirče, kde naše pěší pouť Braunovým Betlémem do Kuksu a zpátky začínala a končila, leží na obrátce sedmikilometrové naučné stezky s poetickým názvem „Půjdem spolu do Betléma“. Začínat právě tady má tu výhodu, že první Braunovy sochy, na které narazí, jsou právě ty nejvíce ceněné.

Pánská jízda na východě Čech, den první:
Dobrodružství na cestě přes půl republiky

Loading

Na tom, že Pánská jízda bude v roce 2015 „operovat“ ve východních Čechách, jsme se jednomyslně a bez diskusí shodli už koncem léta, kdy se po velké a vleklé rekonstrukci pro veřejnost znovu otevřel areál barokního hospitálu Kuks. To jsme si nemohli nechat ujít, a protože Kuks má od 1. listopadu do konce března zavřeno, odjížděli jsme o téměř měsíc dříve, než obvykle, ve čtvrtek 29. října 2015. Kromě prohlídky Kuksu a Braunova Betléma jsme měli na programu návštěvu sochařského parku v Hořicích, výstup na zdejší krajinnou dominantu Zvičinu, návštěvu romantické labské údolní přehrady Les království a v neposlední řadě i celý den na hledání kamenných křížů.

Jde to i po sedmdesátce,
aneb sedm křížů na cestě s Britou do Bavor

Loading

Výlet do Bavor, který jsme podnikli poslední den v září, byl svým způsobem výjimečný. Především to byl náš první výlet v právě započaté osmé dekádě mého žití, necelý týden po dovršených sedmdesátinách. Slavit mohla i naše Brita, neboť to byla její vůbec první zahraniční cesta. Musela kvůli tomu podstoupit pro ni zřejmě dost nepříjemnou proceduru čipování a my museli vysolit šest stovek za vydání jakési „psí knížky“ s doklady o této proceduře a očkování. Celkově byla ta cesta velice úspěšná, neboť jsme ani jednou nezabloudili a bez nejmenších problémů našli všech sedm kamenných křížů, jejichž nalezení jsem si ráno před odjezdem vzal do hlavy. Nebylo to moc složité, z nepřeberného seznamu téměř sta drobných kamenných památek evidovaných v tomto okrese jsem vybral ty, které by podle popisů měly být k nalezení nejsnáze, a také byly.

Cesta starých pánů na velocipédech
z Perštejna do Kadaně a zpátky

Loading

S návratem od tropického k normálnímu středoevropskému klimatu ožila i aktivita našeho neformálního sdružení „starých pánů“ na byciklech a po „zahřívacím“ výletě do Mílova se nám podařilo domluvit a dokonce i uskutečnit cyklovýlet do Kadaně. Jádro týmu tvořilo trio se součtem věku 208 let – bráškové Vladimír a Rosťa Hlavatých se mnou, věkový průměr nám snižoval akorát o generaci Míra Fuksa. Hlavním cílem byla hospoda našeho kamaráda Džuzy v Kadani a cestu tam jsem naplánovat tak, abychom neminuli smírčí kříž na cestě z Kadaně do Pokutic, který doposud v mém katalogu křížů chyběl.

Strana 26 z 40

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák