Třetí náš den v Českém ráji byla neděle, a to jsme usoudili, že na turisticky nejzajímavějších místech, jako jsou skalní města, hrady a zámky, bude lidí jako much, a tak jsme se vypravili trochu mimo oblast zájmu veřejnosti pohledat pár kamenných křížů. Doma jsem si udělal malý seznam obcí v okolí Železnice, kde by se takové kříže měly vyskytovat, a vyšlo mi z toho, že nejméně dvě z nich, Radim a Přibyslav, už téměř dvě stovky let před námi prokazatelně navštívil můj oblíbenec Karel Hynek Mácha. Hlavní cíle byly tím pádem jasné, den jsme ale začínali v obci, kterou „kníže básníků“ nikde nezmiňuje, i když navštívit ji vysokou mírou pravděpodobnosti mohl.

Číst více

Zajet se podívat do Rájova na kříž, půl století považovaný za utopený ve vodách přehrady Hracholusky, jsem se chystal už brzy na jaře, čas na to jsme si ale udělali až polovině května. Místo je od nás víc jak 80 kilometrů daleko, tak abychom takovou dálku nejeli kvůli jednomu křížku, našli jsme si v jeho blízkosti ještě tři další. Výprava, na kterou jsme vyrazili s Maruškou a Britou druhou sobotuv květnu, byla asi nejúspěšnější, jakou jsem doposud absolvoval. Program byl splněn, počítám-li dobře, na 125 procent: měli jsme na plánu čtyři kříže a našli jsme jich pět!

Číst více

Na den přesně rok a měsíc po našem loňském „vítání jara“ v okolí Boleveckých rybníků jsme se letos s Vendisem vydali na první jarní vandr do míst, kde jsme svou pouť tenkrát předčasně ukončili. V lesnaté a jen mírně zvlněné krajině severozápadně od města Plzně. Na programu jsme měli čtyři křížky – krom toho na katastru obce Ledce, který jsme loni kvůli nepřízni počasí nestihli, ještě kříž v Mosticích a dva kříže v lesích u Úněšova. Počasí nám tentokráte přálo, takže úkol splněný na 100%, a jako „bonus“ výstup na vrchol sopky, tedy věc v tomto kraji opravdu nečekaná…

Číst více

Nejspíš jsem se tím tady ještě nechlubil, ale součástí mého života je už dobrých dvacet let nohejbal. Samozřejmě ne, že bych se sám někdy pokoušel překopnout balon přes síť, tolik soudnosti ještě mám, angažuji se jenom jako bafuňář. Oficiálně se ta moje funkce jmenuje sekretář Karlovarského Krajského nohejbalového svazu, a co obnáší, tady nehodlám rozebírat, ale asi to nedělám špatně, když mě pozvali jako čestného hosta na Mistrovství světa v nohejbalu do Brna. K bonusům s tím spojeným patřilo nejenom ubytování v celkem slušném hotýlku a stravenky, za které jsem dostal celkem slušné jídlo i dost strašné brněnské pivo, ale také poměrně dost volného času, který jsem si vyhradil k vyhledání všech křížových kamenů na území moravské metropole.

Číst více