Titulek tohoto příspěvku určitě není moc originální, stejný zvolil už před hnedle sto lety Jaroslav Zaorálek pro český překlad románu Romaina Rollanda „Colas Breugnon“. Že je zcela na sto procent pravdivý, jsem si ověřil v neděli.
Rok: 2019 Strana 2 z 4
Se začátkem září přišlo do našich končin dlouho očekávané ochlazení, a tak jsme se mohli s Britou vydat na první z našich podzimních toulek Karlovarskem. Pro začátek jsme zvolili vycházku krátkou, a aby nám na cestě nebylo smutno, přibrali jsme i Brity paničku a mou milou ženu Marušku. Cílem tentokrát nebyly žádné kamenné památky, nýbrž rozhledna s pohádkovým jménem Cibulka na Šibeničním vrchu nad městem Oloví.
Povzbuzeni výsledkem naší cesty do Bavor na začátku prázdnin, kdy jsme v okolí města Weidenu „nasbírali“ deset kamenných křížů, vydali jsme se s Britou dva týdny nato do oblasti Hornofalckého lesa opět. Tentokrát jsme se pohybovali v okolí města Vohenstrauss a kamenů nám do sbírky přibyl rovný tucet.
Vlna veder, která nás sužovala od půlky června, začátkem července poněkud opadla, a tak jsme si s Britou vyrazili na cestu do zahraničí. Nijak daleko, namířeno jsme měli do kraje, kterému tam říkají Oberpfälzer Wald, což je česky Hornofalcký les, ale ještě jsem neslyšel, že by tomu tak někdo říkal u nás. Češi v téhle oblasti většinou znají jen Weiden, kam jezdí za nákupy nebo do vyhlášeného akvaparku, okolní kraj, jehož správním centrem je město s krkolomným názvem Neustadt an der Waldnaab, je nejspíš moc nezajímá. Pro nás, kterým učarovaly kamenné kříže, je to ovšem země zaslíbená! Vždyť jen v oblasti ohraničené dálnicemi A93, A6 a hranicemi zemského okresu Neustadt, tedy v trojúhelníku o straně zhruba 30 kilometrů, evidují naši bavorští kolegové ve zhruba čtyřech desítkách lokalit víc než půl sta křížů. My jsme jich tady během pár hodin „nasbírali“ deset.
Královské horní město Hrob s lapidáriem barokních soch na náměstí a smírčím křížem na cestě z Hrobu na Bouřňák figurovaly na horních příčkách mého seznamu míst hodných navštívení pěknou řádku let a během té doby přibyly další tipy jak na cestě tam, tak ve městě samotném. Vydat jsem se tam chtěl už v půli dubna, ale týden před plánovanou cestou mě ve Varech ze silnice „sestřelil“ splašený huberťák v nepojištěném Golfu, a bylo posekáno… Situaci, kterou bych nikomu nepřál prožít, vyřešil až servis, do kterého našeho Swifta odtáhli k opravě: po téměř měsíci, kdy jsem byl odkázaný na vrtišivou veřejnou dopravu, mi půjčil náhradní auto, a tak jsme nakonec přece jen do Hrobu vyjeli. Koncem května a pěkně ve třech, s Maruškou a Britou.