Pátrání po původu kamenného kříže, který jsme našeli na jarní Pánské jízdě u rybníčka nedaleko Bezvěrova, je u konce. Díky kolegovi Rudovi Volemanovi, který zapojil všechny svoje schopnosti, telefon a internet, se podařilo kříž přesně lokalizovat a zjistit jeho zhotovitele a včera byl vzatý do evidence SPVKK a ašského muzea pod katalogovým číslem 2580.
Rudná se svými 852 metry nadmořské výšky nepatří ke krušnohorským dominantám ani náhodou, přesto však stojí za to na tenhle pidikopec vystoupit. Nedaleko odtud, nějakých tři a půl stovky metrů od zříceniny dřevěné vrcholové triangulační věže, se totiž nachází jeden z nejhezčích krušnohorských hraničních kamenů. Vyzdobený erby království českého na naší a království saského na německé straně tu na svém místě stojí už od roku 1672.
Určitě jsem si tenhle blog nezřídil proto, abych se veřejně vyznával ze své náklonnosti k pivu, ale tak úplně se to potlačit nedá. Pivní motivy se tu už ostatně objevily vícekrát, maně si vzpomínám na report z Pánské jízdy na Domažlicko na podzim 2008 nebo na náš adventní výlet s Martinem v prosinci 2011, kdy jsem ve Waldsassen mlsal skvělý zoigl. Letos mám pivo takříkajíc „v popisu práce“, neboť jsem se zavázal napsat pro časopis Promenáda seriál o pivovarech v oblasti západočeského lázeňského trojúhelníku, a tahle povinnost mě zavedla do Kynšperka.
Letošní jaro je skutečně podivné. Napřed to skoro měsíc vypadalo, že žádné nebude a v televizi o Velikonocích ukazovali plné sjezdovky, pak najednou bez varování přišly „hice jak v Africe“ a dneska, kdy píšu tenhle report, je už zase zima jako v psinci. Aspoň že jsme si ten jeden jediný opravdu letní den 25. dubna patřičně užili. V lety osvědčené trojici jsme vyrazili na historicky vůbec první jarní Pánskou jízdu. Byla to opět taková „minijízda“, trvala jen pár hodin toho dne po svatém Jiří, namířili jsme, stejně jako na podzim, opět na Toužimsko a do mé sbírky přibyly tři nové kříže.
Když jsem se před třemi týdny na cestě za starými patníky kolem Lokte radoval, že do našich končin konečně vtrhlo jaro, netušil jsem ještě, jaký obrat to počasí vezme. Další vandr jsem si naplánoval na Velký pátek, den kdy si svět připomíná ukřižování Ježíše Krista, který se letos slavil sice poněkud dříve, než bývá zvykem, už koncem března, ale přece jen týden po začátku kalendářního i astronomického jara. Za tu dobu, co jsem na světě, pamatuji ledasjaké vrtochy počasí, ale to, co nám předvádí letos, jsem ještě nezažil. Ráno se rtuť teploměru krčila dost hluboko pod nulou a než jsem opustil dům, musel jsem odhrabat asi pěticentimetrovou vrstvu čerstvě napadaného sněhu. Ani to mě ale neodradilo od prvního opravdu jarního výletu, který jsem naplánoval do Dražova.
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák