Kamenné památky dopravního značení na Karlovarsku


V sobotu 1. října 2016 se v zasedačce muzea v Aši uskutečnilo tradiční setkání „členů, příznivců a přátel“ Společnosti pro výzkum kamenných křížů. V pořadí už třiatřicáté, pro mne ale teprve druhé. Po dohodě s pořadatelem setkání panem Poorem jsem si pro tuhle příležitoat připravil příspěvek, ve kterém jsem se pokusil shrnout výsledky mého „bádání“ na téma „Kamenné památky dopravního značení na Karlovarsku“. K mému překvapení jsem s tím nebyl vypískán, naopak jsem se dočkal potlesku a v kuloárech pak i nějakého toho slůvka uznání, a tak jsem si řekl, proč tuhle – pravda poněkud delší – práci nedat i na můj blog. Fotky k najdete v galerii na konci článku.

Příspěvek, který jsem si na dnešní setkání přichystal, je rozšířenou verzí příspěvku, který si můžete přečíst v letošním sborníku (ke stažení zde). Není to jistě práce vyčerpávající a už vůbec ne odborná, je to jen takový pokus o soupis památek, pro které se hodí adjektivum „zapomenuté“.

O památky dopravního značení jsem se začal zajímat asi před čtyřmi roky, když jsem na silnici z Nových Hamrů do Jelení ke svému překvapení objevil řadu kilometrovníků vzoru 1933; tu historku nejspíš znáte z mého článku ve sborníku SPVKK 2013. Začal jsem se od té doby při svých cestách autem i na kole kolem sebe dívat trochu jinýma očima, a nestačil jsem se divit. U silnice z Krásna do Pramenů jsem zčista jasna spatřil nějaké čtyři metry vysoký kamenný rozcestník, podobná překvapení mě pak čekala u silnice z Horní Blatné na Boží Dar a na řadě dalších míst, kterými jsem dříve projížděl, aniž bych si čehokoli podobného všiml…

Soubor starých kamenných rozcestníků, které se mi podařilo za poslední dva roky na Karlovarsku nalézt a jakž takž zdokumentovat, k dnešnímu dni čítá čtrnáct kousků, z nichž každý je jiný než ostatní. Je to důsledek toho, že zákon z roku 1864, který majitelům a správcům silnic v rakouské monarchii ukládal povinnost vyznačovat na silnicích směr, nikterak nedefinoval způsob, jakým to má být učiněno. Rozcestníky se tedy dělaly z různých materiálů, nejčastěji ze dřeva, někdy se dokonce na rozcestích vysazovaly rychle rostoucí stromy, a když už si nějaká vrchnost nebo obec dovolily rozcestník kamenný, bylo většinou na tom kterém kameníkovi, jak si s tou zakázkou poradí. Mezi těmi, které se dochovaly do dneška, najdeme nejčastěji sloupy ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu a válce, najít se ale dají i rozcestníky na půdorysu troj či pětiúhelníku. Vysoké bývají od zhruba jednoho až po nějakých pět metrů. Orientační údaje byly na ně buď přímo vytesány (a občas jsou dodnes rozluštitelné), jindy byly na rozcestník napsány barvou nebo uvedeny na dřevěných či plechových tabulích, připevněných na rozcestníky šrouby (po kterých tam zůstaly dírky).

Rozcestníky ve tvaru válce

Rozcestníků ve tvaru válce jsem zatím na Karlovarsku objevil pět, z nichž dva jsou už za hranicemi dnešního Karlovarského kraje a jeden z nich dokonce za hranicemi naší republiky. K nejvzácnějším patří tak zvané „císařáky“, typizované objekty ve tvaru směrem vzhůru mírně se zužujícího válce na kvadratickém podstavci, završené kruhovým „kloboukem“, které byly osazovány na císařských, tedy erárních nebo dnešním jazykem státních silnicích. Některé mohou pocházet už z doby velkého budování těchto často dodnes sloužících dopravních tepen ve druhé čtvrtině 19. století. V horní části mají vyhloubená „zrcadla“, do kterých byly vpisovány údaje o cílových místech a vzdálenostech k nim. Přestože se mohou v detailech navzájem lišit, jsou v podstatě všechny stejné. Na území dnešní České republiky se jich dochovaly snad jen tři desítky, na Karlovarsku jsem našel dva a víc jich tu asi nebude.

„Císařák“ u Lázní Kynžvart

První stojí u silnice I/21 z Plzně do Chebu pár metrů před odbočkou do Lázní Kynžvart. V regionální literatuře se uvádí, že pochází z dob stavby silnice, která byla v tomto úseku budovaná v letech 1817 až 1826, možná to je i pravda. Milník, přestože stojí pár metrů od silnice, je prakticky neviditelný, protože je zarostlý náletovými stromy. Podle pamětníků býval ještě před nějakými čtyřiceti lety pravidelně ošetřovaný a svítil bělobou, dneska je oprýskaný a údaje v jeho zrcadlech už dávno smazal čas.

„Císařák“ pod Klínovcem

Pěkně zachovalý „císařák“ se nachází také u silnice II/223, která vede z Loučné pod Klínovcem po hřebeni Krušných hor přes Měděnec a Výsluní na hraniční přechod Hora sv. Šebestiána. Stojí na rozcestí „Pod Meluzínou“, kde doprava odbočuje místní komunikace na Horní Hrad (tedy už na území dnešního Ústeckého kraje). Na rozdíl od předchozího tenhle milník dodnes neztratil svou orientační funkci, v jeho zrcadle pořád ještě můžeme rozluštit slovo Kupferberg a šipku ukazující směrem k Měděnci.

Rozcestník u Mezihorské

K nejlépe dochovaným památkám silničního značení na Karlovarsku patří rozcestník, který stojí u silnice s „magickým“ číslem II/222 z Chodova do Jindřichovic u osady Mezihorská nedaleko odbočky k osadě Křemenitá. Zhruba půl druhého metru vysoký žulový válec s kloboukem jako by z oka vypadl císařským milníkům, chybí jen ten kvadratický sokl, ale kdo ví, možná je v zemi… Milník v nedávné době prošel pečlivou omlazovací kúrou, takže vypadá jako nový. O jeho původním účelu nemůže být pochyb, na jednu stranu ukazuje směr Über Kührberg nach Graslitc (přes Mezihorskou do Kraslic) a na druhé Über Dotterwies nach Neudeck (přes Tatrovice do Nejdku).

Kilometrovník na silnici z Rehau do Aše

Další válec jsem našel sice až za hranicemi naší republiky, ke Karlovarsku ale přísluší cílovým místem na něm uvedeným. Dobře udržovaný žulový, směrem vzhůru mírně se zužující válec zakončený na vršku velmi tupým kuželem, nese zřetelný, moderními literami vyvedený nápis „6 km nach Asch“. Stojí u silnice z bavorského Rehau přes Nové Domky (Neuhausen) do Aše na odbočce na Schönwald, cesta odtud do Aše je dnes využívaná pouze jako místní komunikace.

Rozcestník v Lokti

Pátý a prozatím poslední rozcestník ve tvaru válce mám před očima několikrát denně, stojí totiž u nás v Lokti pár desítek metrů od našeho domu. Žulový válec s malou čepičkou stojí při silnici z Lokte na Sokolov na rozcestí ulic Sokolovská a Lužná. Slovo „stojí“ přitom není moc na místě, sloupek je totiž nakloněný ke straně a bůhvíjak hluboko zanořený v zemi, celkově tedy ve stavu blízkém klinické smrti. Mezi památkami dopravního značení přitom nejde o žádnou výjimku, ohrožená je totiž většina. Památkáři o ně moc zájmu nejeví, v Památkovém katalogu NPÚ jsem alespoň nenašel ani jedinou. Zájem o ně naopak projevují silničáři, kteří je považují za pevné překážky silničního provozu a kde mohou, tam je likvidují. Domnívám se, že právě tady je prostor pro iniciativu naší Společnosti, která by mohla vahou své autority tuto situaci změnit a alespoň ty nejzajímavější rozcestníky dostat pod nějaký stupeň ochrany.

Rozcestníky ve tvaru komolého jehlanu:
Horní Blatná, Abertamy, Jáchymov, Krásno

Vedle rozcestníků ve tvaru válce jsou další poměrně početnou skupinou památek rozcestníky ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu. Nejvíce se jich nalézá v Krušných horách, kde jsou na pár kilometrech čtverečných mezi obcemi Horní Blatná, Abertamy a Jáchymov tři. První stojí u místní komunikace z Horní Blatné na Boží Dar asi kilometr od Horní Blatné, druhý v Abertamech nedaleko rozcestí, kde ze silnice II/219 odbočuje místní komunikace na Plešivec, a třetí je vyvrácený a pohozený v prostoru Abertamského rozcestí. Typově shodný rozcestník pak se nalézá ve Slavkovském lese u silnice z Krásna na Sokolov. Ačkoli se tyhle čtyři podobají jeden druhému jak vejce vejci, nejde s největší pravděpodobností o typizované výrobky podle nějaké normy, nejspíše jde o práce místních kameníků, kteří si své výtvory navzájem odkoukávali.

Ukazatel směru ve Valči

Do rodiny rozcestníků ve tvaru čtyřhranného jehlanu patří i krásný ukazatel směru na náměstí ve Valči. Něco přes dva metry vysoký, směrem vzhůru se zužující obelisk na vysokém kvadratickém podstavci má v horní části ve čtvercových nikách vytesané nápisy, které se dosud dají v obou směrech přečíst, i když s bídou. Na jedné straně udávají směr Buchau (Bochov) a na druhé směr Lubenz (Lubenec). Bohužel už nečitelné jsou údaje o vzdálenostech, s námahou se dá rozluštit slovo Meile, z čehož bych soudil, že kámen pochází z doby před rokem 1871, kdy byla na území rakousko-uherské monarchie zavedena decimální metrická soustava, a vzdálenosti začaly být udávány v kilometrech.

Ukazatel směru v Božičanech

Zajímavý čtyřhranný ukazatel směru se zachoval také v Božičanech, kde stojí uprostřed obce u mostu přes Černý potok na rozcestí, kde ze silnice II/209 z Chodova do Nové Role odbočuje dnes už jen málo užívaná silnice III/20910 do Nejdku. Jedná se rovněž o kónicky vzhůru se zužující čtyřhran, od předchozích se ale liší čtyřhrannou jehlanovitou „čepičkou“. U jeho paty je usazený kamenný, nahoře zaoblený milník se zajímavým údajem 0,0. Milníky tohoto typu jsou zhusta k vidění v Sasku, u nás jsem zatím našel jen dva. Božičanskou radnici je třeba pochválit za to, že rozcestník úspěšně přežil rozsáhlou generální opravu zdejších komunikací, během které byl deponovaný na trávníčku poblíž svého dnešního stanoviště.

Ukazatel směru v Hazlově

Typově velice podobný předchozím, ale nižší a štíhlejší je kamenný ukazatel směru, který najdete nedaleko odtud u silnice I/64 v Hazlově. Stojí na soukromém pozemku a je dost negativně poznamenaný kreativitou majitele, patrně nějakého zahrádkáře, který si na něj namaloval směrovku do své „trucovny.“

Ukazatel směru v Jindřichovicích

Další zajímavý rozcestník, pravděpodobně nejohroženější ze všech památek historického dopravního značení na Karlovarsku, se nalézá v Jindřichovicích. Atypický žulový pilíř s půdorysem nepravidelného pětiúhelníku je usazený u silnice II/222 z Chodova do Jindřichovic na rozcestí, kde doprava odbočuje silnice na Přebuz. Nápisy na něm dneska už nejdou přečíst, neboť kámen se hluboko zapadlý do země doslova ztrácí v divoké vegetaci a navíc ho silničáři pravidelně zasypávají při čištění škarpy.

Záhada na silnici z Potůček na Ryžovnu

Zajímavá sestava kamenných památek silničního značení se nachází na zanedbané a málo využívané místní silnici z Potůček přes Ryžovnu do Abertam v prostoru, kde se ještě po 2. světové válce rozkládala osada Háje. Vlevo od silnice ve směru na Ryžovnu stojí asi 140 cm vysoký sloupek o půdorysu rovnoramenného trojúhelníka, orientovaný širší stranou rovnoběžně se silnicí. Na obou užších stranách jsou patrné zbytky vyrytých nápisů, na straně obrácené směrem k Potůčkům se pořád ještě dá vyluštit nápis Gemeinde Breitenbach. Pokud ten kámen není přemístěný z jiného stanoviště, což se taky nedá vyloučit, bude se nejspíš jednat o obdobu dnešní značky IS 12b „Konec obce“, neboť osada Háje, dříve Zwittermühl, byla součástí obce Potůčky, která se dříve jmenovala Breitenbach. Nápis na straně viditelné ze směru od Ryžovny (Seifen) se mi rozluštit nepodařilo. V těsné blízkosti sloupku stojí milník podobný typizovaným saským poštovním milníkům.

Fotky k článku:

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)