Jmenuji se Brita
Hodně vody proteklo říčkou Úhlavkou od pátku 6. března, kdy jsme s Vendisem marně hledali kamenné kříže v údolí Senetického potoka, do soboty 18. dubna, kdy jsem se na tohle místo dostal podruhé. Delší než měsíční pauzu mi vyplnily takové „radosti“, jako byl třeba endoskopický zákrok ve vojenském špitále ve Střešovicích, ale i skutečné radosti, ke kterým nesporně patří přírůstek do naší loketské rodiny. Adoptovali jsme totiž osmiletého čtyřnohého sirotka slyšícího na jméno Brita, který se postaral o to, že jsme dobrých čtrnáct dní nevěděli, kam dřív skočit. Jak zharmonizovat chod domácnosti, kde už víc jak čtyři roky žijí dvě kočky, tak, aby se nám zvířátka navzájem respektovala.