Archiv 2013

Barborky nejsou zadarmo
aneb adventní pouť na Krudum

K tradicím, které pečlivě a rád dodržuji už hodných pár let, minimálně od doby, co jsem (pravda v dost pozdním věku) dostal rozum, patří výpravy pro barborky. Pár třešňových větviček ufiknutých na svatou Barboru a doma pak rozkvetlých pokud možno přesně na Štědrý den patří k „mým“ Vánocům stejně, jako koledy nebo betlém, který jsem si před asi pětadvaceti lety vystříhaný z papíru postavil do staré dřevěné bedýnky. Kdysi jsem pro barborky jezdíval na kole do třešňové aleje podél silnice u karlovarského letiště v Olšových Vratech, což bych dneska už nemohl nejenom proto, že s postupujícím věkem a chátrajícím zdravím nemám už na podobné nerozvážnosti dost elánu, ale i proto, že třešně u letiště padly za oběť úpravám silnice, podle mne úplně zbytečným. Dneska loupím barborky na nejbližší třešni od našeho domu v Lokti, osamocené u žlutě značené cesty ze Starého Sedla do Dvorů, a tam jsem si zašel i letos. Aby to nebylo tak úplně zadarmo, vzal jsem to pořádnou oklikou přes Krudum. Zobrazit další »

1 komentář

Pánská jízda „pokořila“
nejvyšší vrcholky Slavkovského lesa

Vystoupit na nejvyšší vrchol Slavkovského lesa Lesný jsem měl v plánu přinejmenším od doby, co žijeme v Lokti, akorát k tomu nikdy nebyla vhodná příležitost. Naskytla se až letos na sklonku podzimu – když mi začátkem listopadu volal kolega Ruda Voleman, že má od 18. týden dovolené, a jestli si neuděláme nějakou aspoň jednodenní Pánskou jízdu, a jestli ano, mám-li nějaký tip, kam vyrazit, napadla mě okamžitě „hřebenovka“ z Lesného na druhý nejvyšší vrchol pohoří, jen o metr než Lesný nižší Lysinu. Nápad byl přijat, a pak už jsem jen se založenýma rukama čekal, až Ruda zařídí vše ostatní – od domluvy se třetím parťákem našich Pánských jízd Michalem Šporou, přes mapovou přípravu, stanovení termínu a zajištění dopravy autem do „base campu“ až po vyzvednutí mé maličkosti před naším domem v Lokti. Vlastní akce tak pro mne začala ve středu 20. listopadu v 8:30 a přinejmenším z mého pohledu to byla akce úspěšná. Zobrazit další »

2 komentářů

Podzimní pouť do Vogtlandu
aneb šest křížů na cestě do Olešnice

Do „dušičkového týdne“ započatého v pondělí taškařicí našeho pana prezidenta okolo udělování metálů k 95. výročí vzniku Československa a zakončeného sobotní vzpomínkou na ty, kdo nás na cestě na věčnost už předešli, se nám podařilo vmáčknout den volna a strávit ho krátkým výletem k sousedům do Saska. Našli jsme si na německém webu šest lokalit s celkem sedmi kamennými kříži, vytiskli příslušné mapky, namazali chleby, uvařili do termosky kafe a po nezbytných obřadech a loučení s našimi kočičkami jsme s Maruškou vyrazili směr Vogtland. Zobrazit další »

1 komentář

Další putování za znamením kotvy
aneb co všechno se dá najít v lesích kolem Lokte

Náhodný objev starého hraničního kamene se symbolem kotvy u polní cesty z Lokte do  Starého Sedla, a hlavně pak už cílené nálezy dalších podobných hraničníků u Těšovic a na břehu Ohře vzbudily můj zájem o tyhle drobné kamenné památky. A jak už to bývá, když člověk ví, co hledá, tak to obvykle najde i tam, kde by to nečekal. Během letošního podzimu jsme takhle, víceméně náhodou, objevili na Sokolovsku další dvě lokality s nostitzovskými mezníky. Zobrazit další »

1 komentář

Přes pět křížů do hlavního města Zoigl piva

Nerad to říkám, ale jsem zas o rok starší. Chtěl jsem si k narozeninám udělat radost a s pomocí Pána, který zařídil pěkné počasí, a hlavně s pomocí mé ženy Marušky, která mi ráno přistavila auto a celý den mě vozila, se to podařilo. Pokud se nám v poslední době někde líbí, je to bavorský venkov, a tak jsme zamířili opět tam. Expedice měla dva cíle: zaprvé zaokrouhlit mou sbírku kamenných křížů na tři stovky a za druhé dopřát si něco na zub v „hlavním městě Zoigl piva“ Windischeschenbachu. Nějak se nám v poslední době daří, a tak i tentokrát jsem mohl všechny jednotlivé úkoly odfajfkovat jako splněné. Ba překročené, poněvadž jsme v tom Zoigl šenku ve Windischeschenbachu zapili kříž s pořadovým číslem 303! Zobrazit další »

1 komentář

Toulky Polabím s telefonem před očima
aneb vynucený pokus o netradiční dovolenou

Fotografie, které doprovázejí následující reportáž, mají podstatně horší technickou kvalitu, než na jakou jsou čtenáři mého blogu zvyklí. Jsou totiž nafocené nikoli mou digitální zrcadlovkou Olympus, nýbrž mobilním telefonem. Ptáte se na důvod? Nebudu předstírat, že jsem chtěl experimentovat, a půjdu s barvou ven, i když člověk se svými selháními obvykle nechlubí. Ten Olympus totiž zůstal doma proto, že jsem ho tam prachsprostě zapomenul. V osmašedesáti letech občas něco zapomenout je asi normální, ale foťák – to se mi věru stalo poprvé! Nakonec ten mou vlastní roztržitostí způsobený „pokus o netradiční dovolenou“ s telefonem před očima místo u ucha nedopadl nejhůř, fotky na papír by z toho sice udělat nešly, ale pro webovou prezentaci jejich kvalita snad stačí. Ostatně posuďte sami. Zobrazit další »

Žádné komentáře