Každý rok je na mně, abych obstaral zelí na nakládání, letos jsem to vyřešil tak, že jsem požádal přítele Václava, aby mi v Křimicích koupil zelí už nastrouhané, že si pro ně přijedu do Plzně. Zabil jsem tak jednou ranou hned tři mouchy: nemusel jsem se v sokolovském Kauflandu strkat u palet s pytli zelných hlávek, navštívil jsem v Plzni svého nejmilejšího přítele a cestou zpátky jsem si připsal tři nové (tedy pro mě nové) smírčí kříže. Mohly být i čtyři, jenže cestou k tomu čtvrtému začalo z doposud prosluněné oblohy šíleně pršet, takže jsme z lesa zbaběle utekli do auta a kříž oželeli.