Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když tady napíšu, že nejbližšími „příbuznými“ kamenných křížů jsou kamenné památky dopravního značení. Prastarými brzdovými kameny počínaje přes rozličné milníky, rozcestníky a hraniční kameny vymezující území někdejších panství či okresů až po nejmladší z nich, dnes už ovšem rovněž legendární kilometrovníky vzor 1933. Ty byly doslova na každém kilometru, když jsme jeli v roce 1960 s Vencou Blažkem (zdravím Tě do Kanady, kámo!) autostopem do Tater, minuli jsme jich při jedné cestě snad osm set… Dneska už jich je ovšem málo a v některých oblastech, bohužel právě na Karlovarsku, jsou dokonce vzácnější než smírčí kříže. Že je jich málo ale neznamená, že nejsou žádné – na dva staré kamenné rozcestníky narazíte i cestou z Lokte přes Chodov do Jindřichovic.

Číst více

Plánů na letošní advent jsme měli více, natěšený jsem byl zejména na návštěvu Annabergu o poslední adventní neděli, kdy tam je na slavnostně vyzdobeném náměstí k vidění defilé krojovaných hornických spolků z celého Krušnohoří. Jenže člověk míní a bacily mění. Nejprve na týden znehybnila viróza mě, sotva jsem se z toho vzpamatoval, tak na nějakých deset dnů padla Maruška a tak jsme se v bázni Boží dočkali Vánoc, aniž bychom to, co jsme měli v úmyslu, měli nejmenší šanci realizovat. Na „adventní“ výlet jsme se pak vypravili až v době mezi svátky a Silvestrem s kamarády Plzeňáky Staňkovými, a protože Maruška v té době pořád ještě nebyla úplně fit, žádnou velkou štrapáci jsme neplánovali.  Ideálním cílem byl Juliusstein, renesanční hraniční kámen, postavený v roce 1544 na česko-saské hranici nedaleko Vysokého kamene u Kraslic.

Číst více

K tradicím, které pečlivě a rád dodržuji už hodných pár let, minimálně od doby, co jsem (pravda v dost pozdním věku) dostal rozum, patří výpravy pro barborky. Pár třešňových větviček ufiknutých na svatou Barboru a doma pak rozkvetlých pokud možno přesně na Štědrý den patří k „mým“ Vánocům stejně, jako koledy nebo betlém, který jsem si před asi pětadvaceti lety vystříhaný z papíru postavil do staré dřevěné bedýnky. Kdysi jsem pro barborky jezdíval na kole do třešňové aleje podél silnice u karlovarského letiště v Olšových Vratech, což bych dneska už nemohl nejenom proto, že s postupujícím věkem a chátrajícím zdravím nemám už na podobné nerozvážnosti dost elánu, ale i proto, že třešně u letiště padly za oběť úpravám silnice, podle mne úplně zbytečným. Dneska loupím barborky na nejbližší třešni od našeho domu v Lokti, osamocené u žlutě značené cesty ze Starého Sedla do Dvorů, a tam jsem si zašel i letos. Aby to nebylo tak úplně zadarmo, vzal jsem to pořádnou oklikou přes Krudum.

Číst více