Osm křížů z Vogtlandu

Po dlouhých sedmi letech jsem se v půli července vydal do milé oblasti saského Vogtlandu. Naposledy jsem tam byl v roce 2015, kdy jsme o „uplakané“ adventní neděli s Maruškou nasbírali deset pěkných kamenných křížů, teď jsem si naplánoval malý okruh kolem Olešnice (Oelsnitz) přes osm lokalit s devíti kříži. Plán se nepovedlo tak úplně naplnit, devátý kříž jsme nakonec kvůli strašlivému vedru a dusnu vzdali a domů se vraceli s pouhými osmi zářezy.

Středověký smírčí kříž v obci Taltitz stojí pod „Mírovým dubem“ zasazeným v roce 1791.

První na našem seznamu byl kříž evidovaný na katastru obce Raasdorf, kratší cesta k němu ale vede z osady Tirschendorf na silnici S 302 ze Schönecku do Olešnice, z Lokte je to zhruba 70 kilometrů. Necelý metr vysoký žulový monolit se sotva znatelnými rameny a dvěma souběžnými vrypy na čele stojí na okraji lesa u polní cesty z Tirchendorfu do Zaulsdorfu na rozcestí, kde odbočuje pěšina k Raasdorfu. O jeho původu nejsou žádné informace, nepočítám-li sdělení jedné z obyvatelek obce, která si v roce 1962 vzpomněla, jak někdy v dětství vyslechla vyprávění, že pod tímto křížem leží pochovaný francouzský generál. No takových by bylo, že…

Pro další dva kříže jsme si zajeli asi 12 kilometrů dál do saského vnitrozemí do městečka Taltitz. První stojí na jihovýchodním okraji obce v malém parčíku pod Mírovým dubem (Friedenseiche), zasazeným zde na konci německo-francouzských válek v roce 1791. Silně zvětralý žulový kříž s uraženými (a v roce 1983 nepříliš šťastně přilepenými) rameny a hlavou tu měl být podle místní pověsti postavený jako připomínka bratrovraždy (Brudermord).

Druhý je zasazený do venkovní strany ohradní zdi kolem hřbitova u kostela sv. Jakuba vpravo od branky u farního domu. Ani ne půlmetrové torzo kříže, o jehož stáří a původu nejsou žádné informace, je snadno k přehlédnutí, kříž připomíná jen vzdáleně a nevěděli o něm ani místní, kterých jsme se ptali.

Městečko Kürbitz, ležící asi pět kilometrů severozápadně od Taltitz, se pyšní mohutným barokním luteránským kostelem sv. Salvátora, vystavěným v letech 1624 až 1626. Kostel je od silnice oddělený opěrnou zdí, do které je zasazené 92 cm vysoké torzo žulového kříže. O jeho stáří a původu nejsou žádné informace a není zapsána ani žádná legenda. Po téměř celé viditelné straně kříže jsou vyryté rovnoběžné linie, může jít o čepel nějakého meče, ale také o něco úplně jiného. Na severovýchodní straně jsou do ohradní zdi zasazeny dva kameny s vyrytými (mně nesrozumitelnými) symboly a letopočtem 1796.

Kříž na rozcestí silnic u obce Kemnitz, u kterého se prý za silvestrovské noci zjevuje rytíř s hlavou pod paží.

Dalších asi 7 km dál na západ od Kürbitz leží malá vesnice Schwand, asi kilometr před ní odbočuje doprava silnička do osady Steins a v ostrůvku uprostřed tří silnic stojí 95 cm vysoký žulový kříž s kónicky se rozšiřující nohou a krátkými rameny. Místní legenda vypráví, že za silvestrovské noci se tady zjevuje rytíř s hlavou pod paží.

Trochu víc času jsem potřeboval na hledání kříže evidovaného u osady Kemnitz asi 3,5 km západně od Schwandu. Podle souřadnic, které jsem měl v telefonu, měl stát asi 300 metrů za obcí na pravé straně silnice na Gutenfürst, tam jsem ho ale hledal marně. Spíš náhodou jsem ho pak cestou zpátky k autu objevil dokonale ztracený ve vysoké trávě na levé straně cesty. Žulový, 86 cm vysoký kříž s „useknutou“ hlavou a zkráceným levým ramenem nese zřetelné stopy různých šrámů, o jeho stáří a původu ale nejsou žádné informace a neexistuje ani žádná legenda.

Kříž v obci Grobau

Vůbec nejzápadnějším místem naší cesty byla asi dva kilometry západně od Kemnitz ležící obec Grobau. Pěkný žulový kříž je zde postavený nějakých 800 m severně od středu obce, asi 300 m od posledního stavení po pravé straně polní cesty do Reinhardtswalde pod jednou lípou. Žulový monolit objevil na podzim roku 1997 zcela náhodou tesařský tovaryš Matthes Schmidt. Při práci na bourání stodoly na statku v Kleinzöbern zahlédl v hromadě suti kámen ve tvaru kříže rozlomeného na dva kusy, kříž od majitele hospodářství vyloudil, převezl (trabantem) do Grobau, zrestauroval a o rok později postavil na současné stanoviště.

V Grobau jsme otočili kormidlo zpátky k východu a po asi čtyřech kilometrech dorazili do vesnice Krebes. Přímo v centru téhle obce u silnice stojí zpola zarostlý nějakým okrasným býlím asi nejmohutnější kříž, jako jsem kdy viděl – necelý metr vysoký žulový monolit s půl druhého metru širokými rameny musí jistě vážit aspoň deset metráků. Až do roku 1900 stál o kus dál na opačné straně silnice a podle místní tradice může jít buď hraniční kámen farnosti nebo zastavení poutní cesty z doby před reformací.

Poslední kříž, který jsme měli toho dne v plánu, stojí u můstku přes potok Kemnitzbach na staré cestě spojující vesnice Kleinzöbern a Geilsdorf, kvůli malé navigační chybě, která nás zavedla na opačnou stranu dálnice A72, a hlavně kvůli nesnesitelnému dusnu jsme ho ale už vynechali a jeli domů. Lidé (na cestě mě doprovázela má sestra Eva) to přežili, Brita ale zřejmě z přehřátí dostala epileptický záchvat (už jimi trpěla dříve) a trvalo skoro 24 hodin, než se dala jakž takž do pořádku. Chudák pes…