Tři dny před koncem mé lázeňské mise se mi ve středu 24. srpna konečně podařilo realizovat dlouho plánovaný výlet za kamennými památkami do okolí metternichovského zámku Kynžvartu. Ke spoluúčasti jsem vyzval starého kámoše Vendise, se kterým jsme se před polednem sešli na nádraží v Chebu. Tam naše expedice v 11:49 odjezdem spěšného vlaku směr Lázně Kynžvart odstartovala, a tam také jsme ji po zhruba pěti hodinách slavnostně – ústeckou desítkou v nádražní krčmě – zakončili. Do mé sbírky pozoruhodných kamenných památek přibyl jeden pěkně zachovaný „císařák“, barokní socha sv. Antonína a přírodní památka „Kynžvartský kámen“. Našlapali jsme za nimi nějakých 12 kilometrů v příšerném vedru, málem jsem to odstonal.

Číst více

Neuvěřitelné se stalo skutkem! Někdy na jaře jsem se zeptal svého lékaře, zda bych mě mohl taky někdy poslat do lázní, a rozjel tak akci, na jejímž konci jsem v půlce července v ruce držel „Pozvání na Komplexní lázeňský pobyt do Františkových Lázní“. Radost mi kazilo jediné: Když jsem tomu dobrému muži volal, abych mu poděkoval, že mi ten návrh napsal tak pěkně, že mi to pojišťovna přiklepla obratem, odvětil mi suše, že nemám zač děkovat, že on jako lékař by si nemohl dovolit napsat tam něco „navíc“, a že bych už konečně měl vzít na vědomí, že jsem „starej a nemocnej člověk“.

Číst více