Měsíc: Prosinec 2014
Jesličky v kostele Nanebevzetí Panny Marie
Až do letošních Vánoc jsem netušil, že nedaleko Lokte v Kynšperku je k vidění betlém, jakých v Čechách zas tak moc není. Oči mi otevřela knížka „Putování za betlémy České republiky“, kterou jsem dostal spolu s dalšími dárky od Ježíška. Betlém, který opatrují v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kynšperku, je v tomhle průvodci uvedený jako jediný výtvor betlemářů z oblasti dnešního Karlovarského kraje, a tak jsme se k němu vypravili hned na Boží hod vánoční.
Ta cesta určitě stála za to a jsem přesvědčený, že nebude litovat ani ten, kdo to má do Kynšperka dál než my z Lokte. Unikátní „oblékaný“ betlém, který se rodil a proměňoval pod rukama několika generací kynšperských betlemářů více než půl druhé stovky let, jsme si prohlédli postavený do obrazu „Narození Páně“, v lednu by měly být přestavěn do scény „Klanění Tří králů“ a později „Útěku do Egypta“. Cesta do Kynšperka se dá spojit i se zastavením u jesliček v Dientzenhoferově poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie a svaté Máří Magdaleny v nedalekém Chlumu sv. Maří a v samotném Kynšperku by bylo chybou neprohlédnout si jeden z nejstarších trojičných sloupů na Karlovarsku, dílo chebského sochaře Felsnera z roku 1700.
Podobně jako v minulých letech, vydali jsme se i letos nasát trochu té adventní atmosféry k našim německým sousedům, hlavním cílem byla metropole saského Krušnohoří Annaberg. Lákadel bylo více, v první řadě návštěva chrámu sv. Anny, kde po celou dobu adventu probíhaly varhanní koncerty spojené s komentovanou prohlídkou kostela, a protože byla čtvrtá neděle adventu, těšili jsme se i na tradiční hornickou adventní slavnost s průvodem tisícovky krojovaných havířů. Abychom se cestou nenudili, naplánoval jsem to jako okružní jízdu s hledáním kamenných památek, které nám při předcházejících cestách do téhle oblasti jaksi unikly.
Jestliže jsme si první tři dny naší expedice neměli stran počasí celkem na co stěžovat, v neděli nám nebesa dopřála od rána tolik deště, že jsme plány na výpravu na Helfenburk hodili za hlavu a vydali se autem do Roudnice nad Labem, kde jsme si užili pěkné dopoledne v Galerii moderního umění, a za půvaby a tajnostmi východního Českého středohoří jsme se vydali, až když se počasí „umoudřilo“. Itinerář v konečné podobě, jakou mu dal Rudolf, nastínil následující program lakonicky: „Autem po smírčích křížích v okolí Kravař a jinde podle pokynů Jirky Linharta,“ čímž mi dal poměrně volnou ruku a zbytku výpravy sebral možnost jakékoli kontroly nad mým činěním. Že mě mí kolegové nezbili, dokazuje, že jsem se s tvorbou programu popasoval nejspíš dobře.