9 zhlédnutí celkem

K tradicím, které pečlivě a rád dodržuji už hodných pár let, minimálně od doby, co jsem (pravda v dost pozdním věku) dostal rozum, patří výpravy pro barborky. Pár třešňových větviček ufiknutých na svatou Barboru a doma pak rozkvetlých pokud možno přesně na Štědrý den patří k „mým“ Vánocům stejně, jako koledy nebo betlém, který jsem si před asi pětadvaceti lety vystříhaný z papíru postavil do staré dřevěné bedýnky. Kdysi jsem pro barborky jezdíval na kole do třešňové aleje podél silnice u karlovarského letiště v Olšových Vratech, což bych dneska už nemohl nejenom proto, že s postupujícím věkem a chátrajícím zdravím nemám už na podobné nerozvážnosti dost elánu, ale i proto, že třešně u letiště padly za oběť úpravám silnice, podle mne úplně zbytečným. Dneska loupím barborky na nejbližší třešni od našeho domu v Lokti, osamocené u žlutě značené cesty ze Starého Sedla do Dvorů, a tam jsem si zašel i letos. Aby to nebylo tak úplně zadarmo, vzal jsem to pořádnou oklikou přes Krudum.