Old Boys Bike Tour na Tepelsku a Plánsku

K zvláštnostem vyššího středního věku, jak se dnes říká životnímu období mezi šedesátkou a sedmdesátkou, patří určitě hrdost nad výkony, které by čtyřicátníkům nestály ani za rukou mávnutí. A tak tedy vězte, že náš Old boys quartet s věkovým průměrem 66 let, absolvoval v úterý 24. července padesátikilometrovou túru na velocipédech. Hodnotu výkonu zvyšuje skutečnost, že se nám do cesty postavila dvě protivná stoupání a s výjimkou prvních kilometrů, které jsme odejeli ještě za ranního chladu, nás celičký den sužovalo ukrutné vedro. Celé to trápení samozřejmě stálo za to, užili jsme si spoustu radosti.

Účastníci zájezdu: vzadu Míra Rendl, stojící Rosťa Hlavatý a s pivem u pusy Vláďa Hlavatý

Na kola jsme nasedli kolem deváté ranní před nádražím v Teplé, kam Míra Rendl (67) přijel z Mariánek vlakem a naše trojka, bráškové Vláďa (61) a Rosťa (70) Hlavatých a moje 67letá maličkost – jsme tam přijeli mikrobusem. Cyklotrasa, kterou pro nás vytvořil Míra, vedla přes Klášter Teplá přes rybník Betlém do Mrázova, dále přes Boněnov a Michalovy Hory do Plané a odtud přes Chodovou Planou, Zadní Chodov a Horní Ves do Drmoula a dál do Klimentova, kam náš mikrobus mezitím dovezla paní Rendlová. Dobrá třetina cesty, etapa z Mrázova do Plané, vedla velice řídce osídlenou a o to krásnější krajinou na pomezí Tepelska a Plánska. Přestože nepatří k bůhvíjakým turistickým magnetům, dá se tu najít spousta zajímavých míst a pěkných památek.

Náves ve Výškovicích

První zastávku, nepočítám-li pivko v bufetu u Betlémského rybníka, jsme udělali ve Výškovicích. Dnes prakticky zaniklá vesnice leží necelý kilometr vpravo od silnice z Mrázova do Boněnova na cestě spadající do údolí Kosího potoka. Obec, prvně zmiňovaná už v roce 1273, byla majetkem tepelského kláštera a určitě to nebývala taková díra, jako dneska. Tereziánský katastr v roce 1757 zde uvádí 18 usedlostí, v roce 1880 už měla ves 29 domů a při sčítání v roce 1933 tu ve 33 domech žilo 183 lidí. Po válce a vyhnání Němců ale došlo k rychlému úpadku, v roce 1950 se ve vsi uvádí už jenom 12 stavení a 31 obyvatel, a v 70. letech minulého století už byla celá obec vylidněna a domy až na jedinou výjimku zbořeny. Dnes ve Výškovicích stojí jediná usedlost, poněkud bizarní kombinace slušně udržovaného obytného stavení spíše městského typu a poněkud zanedbaných hrázděných hospodářských budov. O pár metrů níže pak na místě někdejší návsi pod mohutnou staletou lípou chátrá kaplička z roku 1775 a před ní mohutný balvan, na kterém bývala pamětní deska připomínající návštěvu knížete básníků Johanna Wolfganga Goetha dne 21. 8. 1821.

Kamenný kříž v Boněnově

Podstatně radostnější pocity než z Výškovic jsme si odvezli z Boněnova. O tom, že existuje obec toho jména, se většina lidí v Česku dozvěděla v roce 2004, kdy se tu na přelomu července a srpna konala nelegální a následně policejními těžkooděnci rozehnaná technopárty, na které se na hnedle 40 hektarech luk nad vsí sešlo podle některých odhadů až 20 tisíc vyznavačů tohoto davového šílenství. Hory odpadků, které po sobě zanechali, uklízel zde hospodařící pan Libor Lúdik ještě v září. Boněnov se tenkrát několik dnů skloňoval ve všech myslitelných médiích, dneska už o něm, stejně jako celých padesát let před technoparty, nikdo ani neštěkne. Což je ovšem škoda…

Dominantou obce, která je prvně písemně zmiňována v roce 1360, je farní kostel Všech svatých, postavený v letech 1877 – 78 na místě původního svatostánku z konce 15. století podle návrhu architekta Týla. Kostel sice nebyl bůhvíjak hodnotnou architekturou, ale takovou „péči“, jakou mu věnovali komunisti, si přece jen nezasloužil. Vinou zanedbané údržby zchátral do té míry, že se na začátku 90. let minulého století propadly klenby a následně byla odstraněna i konstrukce střecha věže, aby se předešlo jejímu zřícení. Kostel pak patnáct let strašil uprostřed obce jako všemi odepsaná zřícenina a v tohle stavu jsme ho zastihli i při naší první výpravě na Tachovsko v roce 2004 (tenkrát jsme taky na vlastní oči viděli svinčík, který po sobě nechali technaři).

Santiniho kaplička v Boněnově

Že dneska má boněnovský kostel novou střechu a okna, je zásluhou Občanského sdružení pro obnovu tepelského regionu (OSPOTR). O záchranu kostela se snaží od roku 2004 a od roku 2008 je jeho majitelem. Že to myslí s obnovou Tepelska opravdu vážně, dokazuje jiná stavebně historická památka v Boněnově, kaple Korunování Panny Marie, která návštěvníky vítá jako první stavba obce při silnici od Michalových Hor. Kaplička vystavěná na půdorysu trojlístku v první polovině 18. století, připisovaná, a patrně právem, Santinimu, byla ještě v roce 2002 v době vydání Procházkova historicko – turistického průvodce Plánskem a Tachovskem „zpustlá a volně přístupná a její interiér zdevastován“, dneska je ale vzorně opravená a udržovaná. O aktivitách sdružení a přinejmenším podivném postoji místního obyvatelstva k nim se více dozvíte na http://www.bonenov.cz.

Na horním okraji obce, v místě, kde ze silnice do Mrázova odbočuje cesta do dnes už zcela zaniklé obce Domaslaviček, stojí vlevo od cesty smírčí kříž, pohlcovaný pomalu kořeny náletových stromů. V mé „sbírce“ má pořadové číslo 243.

Svatý Antonín Paduánský

Další zastávku na naší pouti Plánskem jsme si udělali v Michalových Horách, obci, ve které strávil část svého dětství Rosťa Hlavatý. Michalovy Hory opouštěl jako pětiletý, teď se sem podíval v sedmdesáti, a pochopitelně se tady moc neorientoval. Ono ani není, co se divit – obec po staletí bohatnoucí z těžby stříbra, zlata, kobaltu, mědi, niklu a dalších kovů, je dneska téměř vylidněnou osadou, kterou při životě udržuje pár desítek chalupářů a turisté putující údolím Kosího potoka. Stálých obyvatel je tu jak šafránu, ze zhruba patnácti stovek před válkou klesl jejich počet na necelou padesátku. Obec, která v roce 1853 získala statut města, v roce 1980 pozbyla samostatnosti a dnes je administrativní součástí městyse Chodová Planá.

Dominantou Michalových Hor je kostel svatého Michaela Archanděla, původně gotický, poprvé připomínaný v roce 1590, přestavěný do ranně barokní podoby koncem 18. století. Stavba vypadá dost zanedbaně, aspoň co se fasády týká, posoudit interiér nám nebylo dopřáno – kostely, jak známo, se dneska v Česku pečlivě zamykají.

Kříž v Michalových Horách, považovaný za dílo Georga Böhma

V centru obce, kousek od náměstí naproti objektu bývalého Horního úřadu (Bergamtu) stojí pěkná barokní socha sv. Antonína Paduánského datovaná rokem 1736 na soklu, a na výjezdu z obce ve směru na Planou stojí vysoký kamenný kříž s letopočtem 1852 na soklu. Kříž považovaný za dílo kameníka Georga Böhma, který Procházkův průvodce ještě uvádí jako zlomený, je dnes pečlivě opravený a vypadá, že je o něj dobře postaráno. Další, typově shodný  vysoký kamenný kříž s bohatou reliéfní a sochařskou výzdobu je k vidění necelé dva kilometry odtud na návsi obce Výškov. Kříž má vzadu na soklu zřetelnou signaturu J. J. Böhm a na přední straně podstavce letopočet 1864. Asi tedy nejde o dílo Georga Böhma, který své výtvory signoval iniciálami G.B. nebo G.B.ST. a v roce 1864 byl už 11 let na Pravdě Boží, nic to ale nemění na skutečnosti, že jde o kříže mimořádně krásné.

Detail kříže ve Výškově

Výškov, o kterém jsou první písemné zmínky už z roku 1273, byl na naší pouti posledním lidským sídlem, které vznikalo a vyvíjelo se pod vlivem tepelského kláštera a patřilo k bývalému tepelskému okresu. Cesta nás pak vedla do Plané, kde jsme navštívili hornické muzeum a potěšili se pěkným kamenným křížkem v ulici „Na Sádkách“, a pod pražícím sluncem pokračovali po cyklostezce podél frekventované státní silnice do Chodové Plané, kde jsme se trochu zchladili v pivovarské hospodě „Ve skále“ˇa pokračovali dál směrem Klimentov. Vybrat jsme si mohli ze dvou tras – buď přímou, víceméně po rovince, ale po frekventované státní silnici, anebo přes Zadní Chodov a Horní Ves, sice nejméně dvakrát tak dlouhou a přes kopec, ale po klidných okreskách. Nechuť ke kličkování mezi kamiony byla větší než obavy z delší cesty, a tak jsme jeli přes Zadní Chodov.

Kaplička nad Kyjovem

První vesnice za „Chodovkou“ se jmenuje Kyjov, osada je to celkem nezajímavá, ale na mírném návršíčku za obcí čeká milé překvapení. Pod staletou Kyjovskou lípou tu stála barokní kaplička z roku 1777, kterou se v roce 1992 podařilo za vydatné pomoci zdejších rodáků z Německa na poslední chvíli zachránit před spadnutím. Kaplička, o kterou je evidentně dobře postaráno, dodnes láká svou cihlově červenou fasádou kolemjdoucí poutníky k zastavení, ale ta lípa už bohužel nestojí. Jestli ji skolil blesk nebo vítr jsme se na místě nedozvěděli a asi to není tak důležité. Důležité je, že Boží spravedlnost nedovolila mohutnému stromu spadnout na kapličku, což by mělo pro tuhle stavbičku fatální konsekvence – mohutný strom se „položil“ pěkně vedle a kaplička zůstala zachována.

Do Klimentova jsme dojeli utrmácení, teploměr u Rendlů na zahrádce ukazoval pořád ještě +27 ve stínu, ale celkem šťastní, že jsme to přežili ve zdraví. I jinak byla naše expedice úspěšná: nová střecha na kostele a opravená kaplička v Boněnově, pěkně zrestaurované kamenné kříže v Michalových Horách a ve Výškově a obnovená kaplička v Kyjově nás naplnila nadějí, že by to jednou u nás mohlo vypadat třeba jako v tom zpropadeném Bavorsku. Už aby to bylo…

Další fotky z výletu