Kapitola pátá líčí automobilový výlet za smírčími kříži do Draženova, Jeníkovic, Vlkanova a Mrákova a dobrodružství, jež nás na této cestě čekala
Devatenácté výročí „sametové revoluce“ jsme se rozhodli oslavit automobilovým výletem a pan profesor v roli chauffeura kvůli tomu celý předchozí den abstinoval. Měl recht, chlapec, neboť se kolem desáté dopolední musel u Draženova před nekompromisními četníky podrobit dechové zkoušce na alkohol. Nenadýchal, a mohl nás tak vozit celičký den až do večera…
První zastávku jsme udělali v Dílech, kde se mohou pochlubit skutečně zajímavou sestavou pomníků. Na jediném kameni v parčíku uprostřed obce tu mají hned tři pamětní desky. První z nich je věnována obětem první světové války, kterých bylo z této vsi rovných třicet. Také druhá připomíná památku muže, který se rovněž stal obětí tohoto válečného střetu (a je ostatně uvedený už mezi zmíněnými třiceti). Rodák z Dílů Jakub Bernard byl jedním z deseti vůdců rumburské vzpoury, odsouzených Stanným soudem v Rumburku k trestu smrti a 25. května 1918 v Novém Boru popravených. Třetí je trochu tajemná, poněvadž na ní jsou jména čestných občanů obce Díly, aniž by bylo uvedeno, čím si to čestné občanství zasloužili; nezbývá než věřit, že nejde třeba o zakladatele místního JZD nebo podobné výtečníky. Další dvě pamětní desky jsou na opodál stojící moderní kapličce sv. Cyrila a Metodě a jsou věnovány jedna památce obětí druhé světové války a druhá vyjadřuje poděkování armádě USA za osvobození. Samostatný pomníček pak připomíná památku Mistra Jana Husa a nelze vyloučit, že kdybychom hledali, našli bychom i další…
Kostel sv. Martina v Klenčí
Podruhé uvedl náš vozataj svůj stroj do klidu v Klenčí pod Čerchovem. Dominantou této obce je monumentální barokní kostel sv. Martina z 1. poloviny 18. století, ve kterém je v kryptě pod hlavním oltářem spolu s dalšími příslušníky rodu Lamingenů pohřben i Lomikar. Další slavní nebožtíci odpočívají na zdejším hřbitově; na čestném místě vpravo od vstupní brány je hrob Jindřicha Šimona Baara a kousek vedle sní svůj věčný sen další z místních rodáků, hudební skladatel Jindřich Jindřich.
Prof. Špora studuje smírčí kříž v Draženově
V Draženově jsme stavěli dvakrát, poprvé uprostřed obce na křižovatce, kde nás zastavila policejní hlídka, a podruhé v jabloňovém sadu za vsí, kde nám vlídný policista radil hledat smírčí kříž. Pěkný kamenný kříž s odlomeným ramenem a sotva čitelným zbytkem letopočtu ..06 nakonec v neudržovaném remízku na nízkém pahorku nedaleko cesty k samotě Rejkovice našel pan profesor a vysloužil si za to od zbylých členů výpravy uznání a dík. Podobně jako u jiných křížů, obestírají i tento nejméně dvě legendy. Jedna z nich vztahuje křížek k pohřbu padlých vojáků, podle jiné stojí na místě, kde pán rejkovického dvora zabil ovčáka, a existuje i legenda o tom, že tady byl koněm usmýkán voják, který kříži ustřelil rameno.
Pan Hofman z Jeníkovic a "jeho" kříž
Čtvrtou zastávku jsme si udělali v Jeníkovicích, obci zanedbané tak, jako by ji sem na Chodsko přesunuli odněkud z cikánských oblastí východního Slovenska. Smírčí kříž, který je na mapě zakreslen asi kilometr jižně od Jeníkovic při cestě do Němčic, jsme nakonec našli na opačné straně vsi v úvoze bývalé, dnes už sotva znatelné cesty do Horního Valdorfu, a to jen díky vydatné pomoci místního občana Jiřího Hofmana, který nás k němu zavedl. Zapomenutý, vyvrácený a náletovými dřevinami zarostlý kříž, v literatuře zvaný „Švédský“ nebo „Žižkův“, byl tady nalezen a znovu postaven na jaře 1985 a najít ho opravdu není snadné.
Město Horšovský Týn, kam jsme si zajeli na oběd, vzniklo pravděpodobně už v 10. století na místě, kde obchodní cesta z Regensburgu do Čech přecházela řeku Radbuzu. Za vidění by určitě stál zámek, který vznikl postupnou přestavbou původní ranně gotické falce ze třetí čtvrtiny 13. století, v listopadu jsou jeho brány ale bezpečně zavřené.
Jeden z nejhezčích křížů, jaký jsme mohli v okolí Horšovského Týna najít, je v katalogu lokalizován na katastru osady Ohnišťovice, asi 300 metrů od křižovatky silnic z Otova do Poběžovic a z Vlkanova do Ohnišťovic ve směru na Poběžovice. Místo půvabného, skoro metr vysokého kamenného kříže s reliéfem Ukřižovaného jsme na místě, které přesně odpovídalo popisu, našli jen díru v zemi a doma jsem se na internetu „progoogloval“ k poznání, že křížek před třemi lety někdo ukradl.
Stará pošta v Klenčí
Abychom se alespoň v hrubém přidrželi původního itineráře, zajeli jsme si, toho dne už podruhé, do Klenčí, abychom si prohlédli jednu z nejstarších poštovních budov u nás. Pěkně zachovalé stavení z roku 1546 sloužilo kdysi i jako celnice s hospodou a 14. prosince 1799 v něm při návratu z Itálie přenocoval ruský vojevůdce Suvorov. Dnes Stará pošta slouží městu Klenčí k pořádání různých kulturních akcí a v podkroví je galerie, kde jsme viděli výstavu obrazů místního malíře Bronislava Frühaufa. Podle mého byl ten prostor pod staletými trámy sám o sobě zajímavější, než ty obrazy..
Do klenečského kostela jsme se ani tentokrát nedostali, na naše zvonění nepřišla z fary žádná odezva, a tak jsme zašli do místního hotelu Haltrava. V lokále, vyzdobeném žertovnými malůvkami a vycpanými hlavami rozličných paroháčů jsme si dali, my co jsme neřídili, pár žejdlíků, a vyrazili za dalším křížkem do Mrákova. Cestou jsme se zastavili v Újezdě, kde jsme oknem nakoukli do obývací jizby Kozinova statku, a vyjeli na Hrádek. Tenhle 585 metrů vysoký vršek nad Újezdem sloužil v minulosti jako chodská varta, Domažlice jsou odtud jako na dlani. Kozinův pomník tu byl postaven už v roce 1895, deset let po prvním knižním vydání Jiráskových Psohlavců, jejichž autor byl odhalení osobně přítomen.
Smírčí kříž z Mrákova jsme našli v Tlumačově
Smírčí kříž, který je v soupisu uváděný v Mrákově před domem č. 60, jsme k našemu překvapení našli na návsi v Tlumačově, kam byl přemístěn patrně proto, že zmíněný dům v Mrákově je opuštěný a rychle chátrá. Nízký nepravidelný kříž se zaoblenými rameny má na čele vysekaný křížek se zahrocenými konci a vztahuje se k němu legenda o krvavé svatbě. Původně stával v polích nad Tlumačovem, pak byl přemístěn do Mrákova a dnes je tedy zpátky v Tlumačově. Zastávka u něj byla ten den naší poslední, do Trhanova jsme se vraceli už za tmy.
Loading...
Napsat komentář