Pánská jízda v jižních krajích
Den druhý – pouť na Lomec a do Chelčic

Vodňany, které se měly stát místem našeho čtyřdenního pobytu, jsou nevelké, asi sedmitisícové město, vystavěné skutečně na vodě. Příkladně naše „základna“, neboli Penzion Blanice se nachází na severní straně města na úzkém pruhu země, ohraničeném na severní straně rybníkem Velká Okrouhlice a na jihu říčkou Blanicí. Vejde se tam akorát uzoulinká afsaltka, podél ní šňůrka domů s malými zahrádkami, které tu byly kdysi postaveny nejspíše jako chaty (ulice se jmenuje „Chaty“), a  pak už jen asi pětimetrový pruh trávníku na břehu Blanice. Cestou do města jsme dvakrát překračovali další vodní tok, zřejmě umělý kanál nebo náhon, který snad kdysi mohl soužit k plavení dřeva; ulička, která ho kopíruje, se jmenuje Rechle. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Pánská jízda v jižních krajích
Den první – cesta do Vodňan

Za patnáct let, od roku 2004, kdy „Pánská jízda“ poprvé vyrazila do Českého ráje, zrealizovalo naše trio, rozšířené před pěti lety na kvarteto, rovný tucet vlastivědno-flámovacích vandrů, a všechny bez výjimky v pozdně podzimních termínech. Pro letošní expedici do jižních Čech jsme proti tradici zvolili termín časně jarní, a zdá se, že jsme nepochybili. Čtyři dny od čtvrtka 4. do neděle 7. dubna jsme si užívali slunka, bezvětří a pro pěší putování celkem příjemného chladna. A nebylo to jediné porušení tradice – do až dosud ryze pánské společnosti zasáhl ženský prvek, společnici nám na každém kroku dělala Brita. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Kamenné památky okolo Hazlova

Nechalo na sebe čekat, ale nakonec přišlo. Jaro, samozřejmě! Chtěli jsme to s Britou oslavit a vyjet na první jarní výlet roku 2019 první jarní den, ale pak se to nějak zvrtlo, a jeli jsme až o den později. Vlastně o dva dny, protože se to nějak zvrtlo i s tím prvním jarním dnem, což byl pro mne „odjakživa“ jedenadvacátý březen, a teď se najednou ke své nelibosti dozvídám, že letos nastal okamžik jarní rovnodennosti už ve středu 20. března ve 22:58. Je to jaro holt nějak vrtošivé, a co jsem taky nevěděl, je těch jar hned několik – třeba jaro meteorologické, které letos začalo už 1. března, jaro vegetační, které se počítá jako období s průměrnou denní teplotou nad pět stupňů Celsia, a možná jsou i jara další…Ale vraťme se k tomu našemu prvnímu jarnímu výletu:

Zobrazit další »

1 komentář

Předjarní pouť do Zaječic pro kříž číslo 400

Když jsem si v prosinci ve své databázi kamenných křížů dělal tradiční „inventuru“, napočítal jsem jich 399. Za tím čtyřstým jsme se s Britou vypravili až v půlce února do Zaječic. Jeli jsme tam rychlíkem, a docela jsme si to užívali – díky Babišově slevě jsem za cestu vlakem tam a zpátky vysolil tolik, že benzinu bych za to nepořídil ani na půl cesty tam. Překvapilo mě také, že zatímco u všech vlaků, které jely proti nám ve směru od Ústí, hlásili na všech zastávkách mnohaminutová zpoždění, náš rychlík Krušnohor zdolal těch 75 kilometrů s přesností plus minus pár vteřin.

Zobrazit další »

3 komentáře

Pour féliciter

Žádné komentáře

Loučení s podzimem v Arnoltově

Na poslední podzimní výlet v tomto roce 2018 jsme se s Britou vydali ve čtvrtek 29. listopadu. Že bude letos poslední, jsme ten den ale ještě netušili. Počasí totiž bylo přímo luxusní, z bezmračné oblohy se na nás smálo slunko a v naprostém bezvětří se dobře snášel i lehký mrazík kolem mínus pěti. Naším hlavním cílem byl zaniklý židovský hřbitov v Arnoltově, ke kterému dnes nevede žádná regulérní cesta a musí se dobře tři sta metrů přes pastviny, a tady nám ten mrazík přišel vysloveně vhod, neboť bažiny a louže, které tady byly na každém kroku, byly pěkně zamrzlé. Měli jsme prostě kliku, což mi došlo hned den nato. V pátek ráno začalo na promrzlou zem pršet a během pár desítek minut se celé Sokolovsko změnilo v životu nebezpečnou oblast, kde cesty byly schůdné akorát tak na bruslích a sjízdné už vůbec ne. Zobrazit další »

Žádné komentáře