Archiv kategorie Smírčí kříže

Pánská jízda v jižních krajích
Den první – cesta do Vodňan

Za patnáct let, od roku 2004, kdy „Pánská jízda“ poprvé vyrazila do Českého ráje, zrealizovalo naše trio, rozšířené před pěti lety na kvarteto, rovný tucet vlastivědno-flámovacích vandrů, a všechny bez výjimky v pozdně podzimních termínech. Pro letošní expedici do jižních Čech jsme proti tradici zvolili termín časně jarní, a zdá se, že jsme nepochybili. Čtyři dny od čtvrtka 4. do neděle 7. dubna jsme si užívali slunka, bezvětří a pro pěší putování celkem příjemného chladna. A nebylo to jediné porušení tradice – do až dosud ryze pánské společnosti zasáhl ženský prvek, společnici nám na každém kroku dělala Brita. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Kamenné památky okolo Hazlova

Nechalo na sebe čekat, ale nakonec přišlo. Jaro, samozřejmě! Chtěli jsme to s Britou oslavit a vyjet na první jarní výlet roku 2019 první jarní den, ale pak se to nějak zvrtlo, a jeli jsme až o den později. Vlastně o dva dny, protože se to nějak zvrtlo i s tím prvním jarním dnem, což byl pro mne „odjakživa“ jedenadvacátý březen, a teď se najednou ke své nelibosti dozvídám, že letos nastal okamžik jarní rovnodennosti už ve středu 20. března ve 22:58. Je to jaro holt nějak vrtošivé, a co jsem taky nevěděl, je těch jar hned několik – třeba jaro meteorologické, které letos začalo už 1. března, jaro vegetační, které se počítá jako období s průměrnou denní teplotou nad pět stupňů Celsia, a možná jsou i jara další…Ale vraťme se k tomu našemu prvnímu jarnímu výletu:

Zobrazit další »

1 komentář

Předjarní pouť do Zaječic pro kříž číslo 400

Když jsem si v prosinci ve své databázi kamenných křížů dělal tradiční „inventuru“, napočítal jsem jich 399. Za tím čtyřstým jsme se s Britou vypravili až v půlce února do Zaječic. Jeli jsme tam rychlíkem, a docela jsme si to užívali – díky Babišově slevě jsem za cestu vlakem tam a zpátky vysolil tolik, že benzinu bych za to nepořídil ani na půl cesty tam. Překvapilo mě také, že zatímco u všech vlaků, které jely proti nám ve směru od Ústí, hlásili na všech zastávkách mnohaminutová zpoždění, náš rychlík Krušnohor zdolal těch 75 kilometrů s přesností plus minus pár vteřin.

Zobrazit další »

3 komentáře

Pour féliciter

Žádné komentáře

Podzimní pouť do „kostela duchů“ v Lukové

O postavách „duchů“ v kostele sv. Jiří v Lukové na Manětínsku se píše už od roku 2012, kdy si zchátralý svatostánek vybral student Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni Jakub Hadrava, aby zde realizoval projekt své bakalářské práce. Jako předlohu použil řadu skutečných lidí, které naaranžoval do potřebných pozic, obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou, kterou pak nechal vytvrdnout. Vytvořil tak uvnitř zpustlého svatostánku dvaatřicet sádrových soch, postávajících či sedících v lavicích, jako tu druhdy ve zbožném rozjímání postávali či posedávali lidé (čti sudetští Němci), kteří se sem do kostela celá staletí chodili modlit. Kostel, tou dobou těsně před spadnutím, se rázem stal vyhledávanou atrakcí; za pět let od roku 2013 do konce roku 2017 ho navštívilo skoro 13 tisíc lidí, kteří na dobrovolném vstupném přispěli na jeho opravu částkou více než půl milionu korun. První listopadovou sobotu jsme se k nim připojili i my.

Zobrazit další »

Žádné komentáře

Babí léto s Britou – 5
Výprava za ztracenými Židy v Lomničce

Ani konec října nepřinesl zásadní změnu počasí k horšímu, a tak jsme si naší oslavu babího léta s Britou užívali naplno i v prvních dnech listopadu. A protože už jsme všechny naplánované cíle u nás na Sokolovsku navštívili (viz předchozí příspěvky), vydali jsme se hledat stopy ztracených civilizací do nepříliš probádaných končin chebského okresu. Nakreslili jsme si na mapě okruh z Velkého Luhu přes Luby a Vackov do Lomničky, kde byl hlavní cíl dne, a pak zase zpátky do Velkého Luhu. S plánovanými odbočkami k památkám by to dalo skoro dvacet kilometrů, a proto jsme kratší polovinu cesty jeli vlakem.

Zobrazit další »

Žádné komentáře