Archiv kategorie Pánská jízda

Pánská jízda v jižních krajích
Den čtvrtý a poslední – návrat domů

Všechno hezké jednou skončí, a tak v neděli ráno skončil i náš pobyt ve Vodňanech. Náš kolektiv, který má většinou problém shodnout se na nějakém názoru (o politice už se raději nebavíme!), se tentokrát shodnul na tom, že Vodňany byly tou nejlepší destinací a penzionek paní Kotové tím nejluxusnějším bydlením, jaké jsme na Pánských jízdách zatím poznali. Na více než dvousetkilometrovou cestu domů jsme vyráželi kolem desáté a těšili se na překvapení, která nás cestou čekají. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Pánská jízda v jižních krajích
Den třetí – dobytí Helfenburku od severovýchodu

Hlavním cílem naší expedice na jih, mnou navrženým a zbytkem výpravy odsouhlaseným, bylo dobytí Helfenburku a vyhledání kříže, který na své kresbě hradu v roce 1834 zachytil Karel Hynek Mácha. Vzhledem k tomu, že železná dráha z Vodňan k Helfenburku nevede a autobusy po trase Vodňany – Helfenburk (Krajníčko) o víkendech nejezdí, natěsnala se celá Pánská i s Britou do Rudolfova auta, které nabízelo přece jen víc pohodlí, než můj Swift. Motorizace nám podstatně rozšířila obzor, kromě Helfenburku jsme navíc navštívili ještě sedm zajímavých míst. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Pánská jízda v jižních krajích
Den druhý – pouť na Lomec a do Chelčic

Vodňany, které se měly stát místem našeho čtyřdenního pobytu, jsou nevelké, asi sedmitisícové město, vystavěné skutečně na vodě. Příkladně naše „základna“, neboli Penzion Blanice se nachází na severní straně města na úzkém pruhu země, ohraničeném na severní straně rybníkem Velká Okrouhlice a na jihu říčkou Blanicí. Vejde se tam akorát uzoulinká afsaltka, podél ní šňůrka domů s malými zahrádkami, které tu byly kdysi postaveny nejspíše jako chaty (ulice se jmenuje „Chaty“), a  pak už jen asi pětimetrový pruh trávníku na břehu Blanice. Cestou do města jsme dvakrát překračovali další vodní tok, zřejmě umělý kanál nebo náhon, který snad kdysi mohl soužit k plavení dřeva; ulička, která ho kopíruje, se jmenuje Rechle. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Pánská jízda v jižních krajích
Den první – cesta do Vodňan

Za patnáct let, od roku 2004, kdy „Pánská jízda“ poprvé vyrazila do Českého ráje, zrealizovalo naše trio, rozšířené před pěti lety na kvarteto, rovný tucet vlastivědno-flámovacích vandrů, a všechny bez výjimky v pozdně podzimních termínech. Pro letošní expedici do jižních Čech jsme proti tradici zvolili termín časně jarní, a zdá se, že jsme nepochybili. Čtyři dny od čtvrtka 4. do neděle 7. dubna jsme si užívali slunka, bezvětří a pro pěší putování celkem příjemného chladna. A nebylo to jediné porušení tradice – do až dosud ryze pánské společnosti zasáhl ženský prvek, společnici nám na každém kroku dělala Brita. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Pánská jízda 2017, den čtvrtý na cestě domů

V neděli, čtvrtý a zároveň poslední den Pánské jízdy 2017 jsme měli na programu návštěvy několika galerií v Rakovníce, Mariánské Týnici a Plzni, já ale musel narychlo odcválat domů. Bral jsem to nejkratší cestou přes Kralovice a Manětín a moc jsem nepřemýšlel, kudy vlastně jedu, až mě najednou kousek před Kralovicemi uhodila do očí cedule oznamující začátek obce Čistá. V tu ránu jsem si vzpomněl, jak jsem si při přípravě itineráře udělal seznam všech obcí s kamennými kříži na Rakovnicku, ze kterého jsem pak „vyzobával“ ty, které byly na naší trase, a že na tom seznamu byla taky Čistá. Nedošlo na ni, ale teď se mi najednou vybavilo, že kříže by tam měly být dokonce dva, a že by měly být někde přímo v obci, nejlépe u kostela. A protože kostel v Čisté stojí na mírném návrší a je ze silnice zdaleka vidět, bylo rozhodnuto. Zobrazit další »

Žádné komentáře

Pánská jízda 2017, den třetí:
Expedice na Krušnou horu a Hudlickou skálu

Po pátku, kdy jsme nachodili jistě víc jak 15 kilometrů v často dost obtížném terénu, byl program na sobotu koncipovaný jako odpočinkový. Hlavním cílem bylo zdolání Krušné hory, což představovalo pěší túru jen asi půl druhého kilometru celkem mírného stoupání. O tom, že kromě Krušných hor, které mám doma před očima, kdykoli otočím hlavu směrem k severu, existuje ještě Krušná hora v jednotném čísle, jsem přitom ještě dva týdny před touhle Pánskou neměl nejmenšího tušení a objevil jsem ji úplnou náhodou kdesi na internetu. Zobrazit další »

Žádné komentáře