Po víc jak půl roce od 16. prosince, kdy jsme v téhle oblasti byli naposledy, jsme se se Štefanem Žáčikem v pondělí 26. července vydali na Tachovsko s cílem pohledat dalších pár mnou doposud nenalezených křížů. Rosnička v televizi večer před tím slibovala velké teplo a bohužel se nespletla, vedro bylo skutečně na hranici snesitelnosti. Nakonec jsme to ale zvládli a do mých galerií přibylo pět nových fotek.
Člověka vždycky potěší, když může navštívit cokoli, co se pyšní předponou „nej“, Proto jsou v takové oblibě pyramidy v egyptské Gíze, Grand Canyon na řece Colorado v USA nebo Velká čínská zeď. K jednomu takovému „nej“ jsme se na začátku prázdnin vypravili i my, naštěstí jsme se nemuseli trmácet nijak daleko. Naše „nej“ se totiž nachází v zalesněném svahu asi sto metrů nad železniční tratí z Františkových Lázní do Saska zhruba kilometr na jih od stanice Plesná. Tady byl před pěti roky, v červnu 2016 výzkumnou skupinou Přírodovědecké fakulty UK v Praze objevený minerální pramen, který se po zevrubném zkoumání ukázal být nejradioaktivnějším povrchovým vývěrem v celé naší republice. Rok poté byl zachycený a vyvedený do malého kamenného pomníčku, ke kterému vede od železniční zastávky Plesná žlutě značená turistická pěšina.
Kdo by chtěl poznat „jedno z nejtajemnějších a negativní silou nabitých“ míst Karlovarska musí navštívit starobylé město Hroznětín, a ty „negativní síly“ hledat v jeho blízkém okolí. Za návštěvu ovšem stojí i samotný Hroznětín, město s více než osmisetletou historií. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1213, kdy český král Přemysl Otakar I. daroval zdejší dědičný statek s trhovým právem jako odměnu za „vojenské zásluhy“ jednomu z nejmocnějších západočeských šlechticů té doby, zakladateli tepelského kláštera Hroznatovi.
Už dlouho se nestalo, aby se v přírodě našel volně ležící neznámý kříž, což se v dubnu povedlo Pavlu Koderovi. Kříž našel (podle tipu od „místního myslivce“) poblíž samoty Melchiorova Huť na katastru obce Číhaná, která je místní částí Úněšova na okrese Plzeň sever. Měsíc potom jsme se k němu, jistěže zdaleka ne jako první, vypravili i my s Maruškou a Britou. Byla to moje první „křížová“ cesta od prosince, kdy jsme byli se Štefanem hledat kříže v okolí Starého Sedla na Tachovsku.
Jako návrat na „místo činu“ po dlouhých čtrnácti letech bych mohl prezentovat výlet, který jsme si s Britou udělali v úterý 18. května. Cílem bylo pořídit aktuální fotky ke článku pro MF Dnes o osudu téhle lokality a o památných stromech, které zde rostou jako poslední žijící pamětníci její staleté historie. Měl to být už třetí můj opus na tohle téma, první jsem psal pro „Karlovarky“ v roce 2002, kdy v premiérovém ročníku ankety Strom roku zvítězil Popovský jasan, druhý v roce 2007 pro web karlovarských cyklistů, ten si ostatně můžete přečíst zde. Počasí tentokrát nevěstilo nic moc dobrého, a tak jsem to risknul, zajel autem přes všechny zákazy až na místo, vešel se akorát mezi dvě důkladné přeháňky, svůj úkol splnil a výsledek dnes mohu přeložit i svým věrným čtenářům na tohle blogu:
© Jiří Linhart 2011 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.
Mapa webu
Developed by Daniel Danielčák