Někomu se to možná líbilo, ty nekonečně dlouhé týdny veder a sucha, které nás sužovaly celé prázdniny, já ale spolu s Antonínem Důrou soudím, že „tento způsob léta zdá se mi být trochu nešťastným“. Kolik dní jsem proseděl doma v obavách, aby se mnou ty třiatřicítky, pětatřicítky a jednou i osmatřicítka nešlehly, raději nepočítám. Odvahu vydat se na celodenní výlet jsem našel až poté, co ten hnusný klimatický experiment skončil, a ve čtvrtek 13. září jsme s Maruškou a Britou vyrazili do Tachova. Domů jsme se vraceli v dobré náladě se čtyřmi novými úlovky.