Vítání jara u Boleveckých rybníků

A pak že zákon schválnosti nefunguje! Prakticky celá druhá polovina února vykazovala znaky předčasného jara, bylo relativně teplo a občas i slunečno, akorát to úterý třiadvacátého, na které jsme si s mým plzeňským kamarádem Vendisem naplánovali první „jarní“ výlet, jako by si počasí uvědomilo, že jaro zažne až za měsíc, a ulázalo nám tu nejméně vlídnou tvář. Bylo zatraceně chladno, celý den sice drobně, ale skoro nepřetržitě pršelo a viditelnost poklesla na sotva pár stovek metrů a původně pohodová jarní túra se tak změnila v málem trestnou výpravu. Pozitivem bylo jen to, že jsme všechny pamětihodnosti, které jsme si toho dne umanuli navštívit, úspěšně našli a do mé „sbírky“ kamenných křížů přibyly čtyři nové položky

Kříž na památku nešťastného sirotka Webbera Bolka

Protože většina památek, které jsme měli na plánu, stojí na katastru obce Bolevec, která je už od roku 1942 součástí města Plzně, zvolili jsme jako místo startu i cíle naší zhruba šestnáctikilometrové „křížové“ pěší túry konečnou zastávku plzeňské tramvajové linky číslo 4 na Košutce, odkud je to k nejbližšímu z Boleveckých rybníků „Šidlováku“ sotva půl kilometru. První křížek jsme pak našli asi dva kilometry severně od Bolevce při lesní cestě podél železniční trati do Třemošné, necelý kilometr od rozcestí turistických cest u Kamenného rybníka. Na ramenech metr vysokého latinského kříže jsou vyryté iniciály WB, které připomínají sirotka Webbera Bolka, který tady před více jak dvěma sty lety zemřel po pádu ze stromu, kde vybíral vajíčka z ptačího hnízda. Původní, stářím a povětrnostními vlivy silně poškozený kříž je dnes uložený kdesi v hájovně Sofronka, na místě stojí věrná replika. V evidenci Společnosti pro výzkum kamenných křížů má číslo 0805.

Zajímavou památkou v lesích okolo Bolevce je „Kolomazná pec“ z poloviny 18. století. Sloužila k výrobě dehtu pomalým vysoušením dřeva, které při teplotě kolem 150 stupňů začalo „pouštět“ vodu, při teplotě 300° se ze dřeva začala uvolňovat pryskyřice a při teplotě kolem 400° už z pece vytékal dehet. Celý proces trval nějaké tři dny, pak se pec naložila a zapálila znovu, a tak to šlo celé věky až do poloviny 19. století. Do té doby musely být podobných kolomazných pecí v Čechách stovky, po nástupu průmyslové revoluce ale ztratily všechen význam a většinou beze stopy zanikly. Do dnešních dnů se u nás dochovala jen tahle jediná.

Tak tady střelil svého posledního zajíce Karel Klotz

Další pozoruhodností, na kterou po pár stech metrech natrefili, je pomníček na místě, kde 25. října 1877 střelil tehdy 81letý Karel Klotz svého posledního zajíce. Kdo to byl Karel Klotz (spíš Karl, jak bylo uvedeno na původní litinové tabulce v němčině), ví dneska snad jen spolek boleveckých rodáků, kteří pomníček v roce 2011 obnovili (podobně jako řadu dalších drobných památek v okolí Bolevce). Díky jim za to, podobných aktivit není nikdy dost.

Smírčí kříž „U Dostálky“ při silnici z Bolevce do Záluží

Ke druhému křížku jsme se vydali po slušně frekventované silnici z Bolevce do Záluží a našli ho tam, kde měl podle popisu být, asi tři metry vlevo od silnice na vyvýšeném okraji lesa nějakých 250 metrů před odbočkou do Ledců (na mapě je zakreslený jako „Smírčí kříž u Dostálky). Dovedu si představit, že v létě, v době nejbujnější vegetace, je ze silnice spolehlivě neviditelný, teď v zimě se ale přehlédnout nedá. Stářím dost poznamenaná stéla s hlavou ve tvaru kruhu a reliéfem kříže na čele pomalu ztrácí svoje obrysy, detaily, které v roce 1940 na kresbě zachytil Karel Šrámek, dneska už jen tušíme. Mít tenhle kámen ve své sbírce určitě stojí za to!

Rozhledna na Krkavci se ztrácí vedle docela ohyzdné telekomunikační věže

Abychom ukojili i další naše turistické potřeby, otočili jsme kormidlo směrem k Ledcům a vyšlápli si na Krkavec, který je se svými 504 nadmořskými metry nejvyšším vrcholem této části Plzeňské pahorkatiny. Na jeho vrcholku stojí už od roku 1900 z kamene a cihel vystavěná osmnáctimetrová rozhledna, ze které je prý nádherný výhled na celou Plzeňskou kotlinu, Šumavu, Český les i Krušné hory. Potvrdit to nemohu, neboť rozhledna byla zavřená a také viditelnost se toho dne skrze ono hnusné počasí limitně blížila nule. Zavřená byla samozřejmě i k rozhledně přistavěná krčma, takže jsme neměli jediný důvod se na vrcholku Krkavce zdržovat a šli jsme dál.

Atypický křížový kámen u Záluží

Dál, vlastně nejdál, co jsme se vzdálili od Plzně, byla nevelká obec Záluží, jedna ze sedmnácti obcí toho jména v Čechách. Vesnice, písemně zmiňovaná prvně v roce 1358, má dneska něco málo přes sedm stovek obyvatel a je místní částí nedalekého města Třemošná. Jedinou pamětihodností, kvůli které se vyplatí se sem vydat, je pozoruhodný křížový kámen, který stojí na západním okraji obce vlevo od silnice do Ledců asi deset metrů od okraje cesty v zarostlém svahu. Přes metr vysoký štíhlý hranol z hrubého slepence má na straně obrácené k silnici vytesány reliéfy dvou netypických křížů, nahoře pozitivní a ve spodní části negativní, což vedlo ke vzniku pověsti, že pod ním jsou pohřbeni francouzský důstojník s manželkou, kteří zde zemřeli při vojenském tažení. Pravda bude nejspíš někde jinde, ale proč se po ní pídit, že…

Pietní místo „U řezníka“ při silnici z Bolevce do Záluží

Kdyby bylo toho dne hezky, pokračovali bychom pravděpodobně ze Záluží dál do Ledců, kde je také evidovaný jeden smírčí kříž (č. 0496), ale že bylo opravdu hnusně, otočili jsme se k Ledcům zády a vydali se zpátky do Plzně. Asi na půl cesty mezi Zálužím a Bolevcem křižuje silnici žlutě značená „Sigmondova“ cesta a na ní, s bídou dvacet metrů od silnice, se nachází místo vyznačené na mapě jako „Křížový kámen U řezníka“. Dvojici památek tvoří křížový kámen (v evidenci SPVKK č. 0258) a renesanční sloupková Boží muka s reliéfem dvou zkřížených seker na podstavci. Vztahuje se k nim legenda o vraždě zálužského řezníka, který jel do Plzně na trh koupit dobytek.
Pietní místo „U řezníka“ bylo v minulosti poničeno vandaly, křížový kámen při tom vzal za své a dnes je nahrazený replikou. V katalogu knihy „Kamenné kříže Čech a Moravy“ je lokalizován „vpravo od silnice do Ledců, asi 1 km za křižovatkou do Záluží“, správně by ovšem mělo být „vpravo od silnice do Záluží, asi 1 km za odbočkou do Ledců“.

Čas ušetřený tím, že jsme po zralé úvaze vynechali kříž u Ledců, jsme strávili tak, jak se v Plzni čas trávit má – vítáním jara nad sklenicí dobře vychlazeného Prazdroje…