A pak že zákon schválnosti nefunguje! Prakticky celá druhá polovina února vykazovala znaky předčasného jara, bylo relativně teplo a občas i slunečno, akorát to úterý třiadvacátého, na které jsme si s mým plzeňským kamarádem Vendisem naplánovali první „jarní“ výlet, jako by si počasí uvědomilo, že jaro zažne až za měsíc, a ulázalo nám tu nejméně vlídnou tvář. Bylo zatraceně chladno, celý den sice drobně, ale skoro nepřetržitě pršelo a viditelnost poklesla na sotva pár stovek metrů a původně pohodová jarní túra se tak změnila v málem trestnou výpravu. Pozitivem bylo jen to, že jsme všechny pamětihodnosti, které jsme si toho dne umanuli navštívit, úspěšně našli a do mé „sbírky“ kamenných křížů přibyly čtyři nové položky