Cesta starých pánů na velocipédech
z Perštejna do Kadaně a zpátky


S návratem od tropického k normálnímu středoevropskému klimatu ožila i aktivita našeho neformálního sdružení „starých pánů“ na byciklech a po „zahřívacím“ výletě do Mílova se nám podařilo domluvit a dokonce i uskutečnit cyklovýlet do Kadaně. Jádro týmu tvořilo trio se součtem věku 208 let – bráškové Vladimír a Rosťa Hlavatých se mnou, věkový průměr nám snižoval akorát o generaci Míra Fuksa. Hlavním cílem byla hospoda našeho kamaráda Džuzy v Kadani a cestu tam jsem naplánovat tak, abychom neminuli smírčí kříž na cestě z Kadaně do Pokutic, který doposud v mém katalogu křížů chyběl.

Panna Maria z Okounova

Výsledek cesty předčil všechna očekávání, kromě jediného. Do Kadaně jsme jeli od železniční stanice Perštejn (kde jsme nechali auta) po pravé straně Ohře a zpátky po levé, a podle mapy to vypadalo na pohodovou jízdu po vrstevnici s jedinou výjimkou, a to byl hned na začátku 1600 metrů dlouhý výjezd z Lužného do Okounova. Jenže realita se s mapou poněkud rozcházela. Z Okounova do Kadaně to sice celkově dělalo na 16 kilometrech víc jak sto výškových metrů v náš prospěch, ale ve skutečnosti to bylo pořád nahoru dolů a místy i docela strmě, jednou (dá-li se věřit dopravním značkám), to dělalo 12 promile…

Vesnice, kterými jsme projížděli, malebností zrovna neoplývaly, zato krajina vůkol byla nádherná. Dobře deset kilometrů jsme měli po levé ruce mohutný masiv Šumburku, který jsme si mohli, jak se tak cesta stáčela do obrovského oblouku, prohlédnout z mnoha stran od jihovýchodu až po severozápad. Ani památek jsme po cestě moc neviděli, první a poslední bylo pěkné sousoší Panny Marie, sv. Štěpána a sv. Vavřince se zbytky barokní polychromie.

Vladimír a smírčí kříž u cesty z Kadaně do Pokutic

No a pak ten smírčí kříž, který Šrámek (v roce 1945) lokalizoval „vpravo u silnice z Kadaně do Pokatic asi v polovině této cesty, kde na druhé straně údolí Ohře stojí františkánský klášter nad Kadaní“. Dneska by asi napsal, že kříž stojí pár metrů od silnice a kousek od vjezdu do zahrádkářské kolonie schovaný v roští a kopřivách mezi odpadky a exkrementy. Mít tady zahrádku, asi bych se dokázal postarat, aby to místo nabylo důstojnější podoby, zdejším zahrádkářům asi může být ukradený. Takový už je život…

Po letmé prohlídce historického centra Kadaně a skvělém obědě v Džuzově útulné hospůdce jsme projeli parkem, kde jsem kolegům ukázal jedinečnou řadu osmi kamenných křížů a torz, nakoukli jsme do zahrady bývalého františkánského kláštera s vinicí a chmelnicí, sjeli dolů k Ohři a po cyklostezce na pravém břehu řeky dojeli do Klášterce, kde jsme se krátce zastavili ve zdejších lázních Evženie. Ochutnali jsme „léčivou“ vodu, za kterou tu chtějí tři kačky za litr, a s pohledy upřenými k hrozivě se mračící obloze jsme vyrazili na poslední část naší cesty. Zmokli jsme ale jen dvakrát a jen málo, pořádně se rozpršelo, až když jsme už seděli v nádražní hospodě, před kterou jsme parkovali.

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)