„Tento způsob léta zdá se nám býti poněkud nešťastným,“ řekli jsme si po třech týdnech marného čekání na den, kdy konečně sloupek rtuti v přístroji Celsiově klesne pod třicítku. Vedro, že by psa nevyhnal, letos nebere konce, a tak jsme se za trochou chladivého povětří vypravili na hory, konkrétně na Plešivec. Že bychom si tam, v nadmořské výšce 1028 metrů, museli dělat starosti s oblečením, to tedy ani náhodou. Palubní teploměr našeho Swifta na místě ukazoval něco mezi 26 a 27 stupni, bylo tedy pořád ještě velice teplo, ale proti pařáku tam dole v Lokti, kde tou dobou bylo ve stínu ke čtyřiceti, jsme si přece jenom polepšili. A nádavkem jsme se dočkali pěkné odměny – na zpáteční cestě nás pod Blatenským vrchem čekalo překvapení v podobě pěkně zachovaného kamenného rozcestníku, o kterém jsem až dosud neměl ani tušení.